Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<107108109110111112113114115>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[111]číslo strany tiskupsáti, žráti, zváti, řváti a j. str. 113 117). Doležala následuje Tomsa (1782) a j.

Zkusnou touto cestou vyhledána tedy dvě dělidla pro třídění sloves: praesens a infinitiv. Zdokonalení další stalo se tím, že se místo tvarů praes. a inf. vzaly za dělidla jejich kmeny, tedy kmen praesentní a kmen infinitivní (základní), a že se obě tato dělidla kombinují, druhdy pak ještě některá známka jiná zadělidlo se přijímá. Slovesa, která se tím způsobem ve skupiny spojují, shoduji se zpravidla také ve svých tvarech, ve svém časování, a shodné časování ukazuje se na vzorech (paradigmatech).

Roztřídění jest ovšem rozdílné podle toho, která dělidla se volí a jak se kombinují. Máme nyní dvoje, jedno od Dobrovského a Miklosiche, druhé od Schleichra a Leskiena.

V roztřídění Dobrovského (Lehrg 1809 § 160 a Institutiones linguae slavicae dialecti veteris 1822 § 54), přijatém a v dělení na vzory podle kmenů praesentních prohloubeném od Miklosiche (Gramm. III. 1. vyd. 1856 str. 105 sl., 2. vyd. 1876 str. 79 sl.), rozdělena jsou slovesa nejprvé podle kmene praesentního (v. nahoře § 16): ten totiž

A) dílem má svou zvláštní kmenotvornou příponu, na př. v 2. pl. nes-e-te (z koř. nes-, s příponou kmene praesentního -e),

B) dílem je bez přípony takové, na př. v 2. pl. stsl. jes-te č. js-te (z koř. jes-, bez přípony kmenotvorné).

Přípona je tu příznakem kmenův A) naproti kmenům B), a proto bývají nazývány ony příznakové, tyto bezpříznaké. Ježto pak každá přípona kmenů těchto se končí samohláskou a kmeny praesentní, které přípon takových nepřijímají, vesměs (mimo jьma-, jmieti, míti) se končí souhláskou, jsou v A) slovesa s kmeny praesentními samohláskovými, v B) pak se souhláskovými.

Sloves A) je nesmírná většina a dělí se ve skupiny menší: nejprvé podle kmene infinitivního (základního), jenž jest ve slovanštině šesterý (v. nahoře § 30 č. 3) a podle něhož tedy slovanské sloveso se dělí v šestero tříd; a dále opět podle kmene praesentního, někdy také podle hlásky, kterou se kořen končí, ve skupiny se zvláštními vzory. Kostra pak roztřídění tohoto, nemnoho pozměněná a přizpůsobená zejména pro sloveso české, jest [v závorkách hranatých připojuji, která je příslušná třída v roztřídění Leskienovu v § násl.]:

A) Slovesa s praesentním kmenem příznakovým, samohláskovým. Děli se podle kmene infinitivního (základního) v šestero tříd:

třída I. kmen infinitivní je slabika kořenná, nemá nijaké přípony kmenotvorné a končí se souhláskou [= Lesk. I, A. a)]

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).