by tu umêjaachъ a dêlajaachъ; ale jsou tu imperfekta týmže způsobem tvořená kupujaachъ, kryjaachъ, tešaachъ atp. Oboje opírají se o praes. a zejména o jeho kmen -(j)e, jenž tu je zdloužen v -(j)a: impf. č. umějiech = *umêja-achъ z praes. umêje-, jako kryjiech = *kryja-ach z kryje- atd.
Na pohled zdá se, jakoby i tvary delší umějiech, dělajiech i kratší umiech, dělách byly původu stejného, oboje totiž z *umêjachъ, *dělajachъ, reflektovaného v stsl. umêjachъ, dêlaachъ, a jakoby kratší byly vznikly stažením, kdežto v delších stažení neprovedeno Ale proti tomu jest namítnouti: proč tu a v témže tvaru někdy stahováno a někdy nestahováno? a zvláště proč je volno nestahovati jenom zde a ne také ve stejných případech jinde? proč je za stsl. umêachъ a vedêachъ, tedy za stejný typus -êachъ, v češtině umiech a také umějiech a naproti tomu jenom vediech a nikdy vedějiech? Atd. Hledě k tomu ke všemu mám za to, že v případech zde vytčených máme tvary ne změnou hláskovou, ale původem rozdílné. Doklady tvarů delších jsou staré a dosti hojné; ale připomenouti k nim jest, že v tř. V. 1. jsou známy příklady jenom pro vz. dělati, nikoli též pro vz. sázěti (mimo jediný příklad až ze stol. XV: měšťáci to město opuſſcziegiechu Lvov. 92ᵃ, který je bezpochyby novotvar). Ještě buď dodáno, že tvar stejný s č. umějiech je dluž. impf. humjejach Mucke 570.
4. Imperfektum končí se po souhláskách tvrdých -ách, -áše atd., po měkkých -iech, ieše atd. Podle výkladů zde předcházejících a podle impf. stpol. mołwiach, mołwiasze, wychadzasze atd. Kal. 461 sl., dluž. bijach bijašo, humjejach humjejašo, chwalach chwalašo atp. a hluž. bijach biješe, chwalach chwaleše atd. předpokládáme také v češtině koncovku původní -ách, -áše atd. i při souhláskách měkkých, z niž se stalo -iech, -ieše přehláskou. Přehláska -ie- měla by tu ovšem býti jenom v těch tvarech, kde také slabika následující ji žádá, t. j. jen v 2. a 3. sg. a 2. pl., a mělo by tedy býti na př. v sg. pečách, -ieše, -ieše, v du. pečáchově, -ásta, -ásta, v pl. pečáchom, -ieste, -áchu, a rovněž tak sázách -ieše, umějách -ieše atd.; ale žádané -ách atd., se nevyskytuje, je za ně vždycky -ie-: pečiech, sáziech, umějiech atd. K tomu přispěla zajisté analogie: podle pečieše je také pečiech atd., srov. I. str. 100. Ale možná že tu byla příčina ještě jiná, kterou by se také hluž. njesech njeseše atd. vysvětlovalo: mohlo totiž v jistých případech z původního -ēsom bývati -êchъ, bez hiátového j- anebo s j- teprve po zmšně ē- v ê- přibylým, srov. I. str. 95 sl., a tedy 1. sg. *nesê-êchъ nebo *nesê-jêchъ atd. a z toho pravidelné stč. nesiech atd.
5. Že stč. -iech, -ieše ... -ách, -áše .. bylo dlouhé, svědčí zúžením z -iech, -ieše atd. vzniklé -ích, -íše atd., o kterém v čísle násl. je řeč, a krom toho také doklady, v nichž délka v písmě starém naznačena: p’kazowáſſe BiblB. Mark. 7, 36, peczowaaſſe Štít. ř. 163ᵃ, chtíeſſe BiblB.
