atp, a je pravidlem prosiech, prosieše. ., nosiech .., voziech .., radiech .., vrátiech atd. Čeština se tu patrné odchýlila od pravidla obecného, a to analogií podle imperfekt vzorů jiných, zvláště vzoru trpěti, se kterým vzor prositi v tvarech t. zv. praesentních vůbec se shoduje: jako v nesu neseš-nesiech . ., vezu-veziech . ., vedu-vediech . ., pletu-pletiech . ., visěti praes. visí-visiech . ., vězěti-věziech . ., viděti-vidiech . ., letěti-letiech atd. zůstává -s-, -z-, -d-, -t- atd., tak necháno i v prosiech, prosieše.., voziech.., radiech .., vrátiech atd. Také v stsl. dala analogie vzniknouti tvarům takovým: radêachъ Supr., prichodêachъ t. m. -ždaachъ Mikl. III² 117; a taktéž v strušt.: mysljašьta, čudjašta sja Sobol. 115, chodêchutь vedle chožaše t.²145 atd.
V češtině příklad bezpečný se souhláskou způsobem náležitým změněnou, prošiech atp., v textech XIII. a XIV. stol. se nevyskytuje. Na pohled zdá se býti tvarem toho způsobu púziesta, dva puziezſta (sic) desět fugarent ŽWittb. Deut. 30; ale to není impf. k puditi, nýbrž k púzěti, srov. dva puzala desět ŽKlem. tamt. a Listy filol. 1884, 73; – v Mat. 36 čte se krščieše, svatý Jan krſczieſſe; to by mohlo býti od krstíti, ale také od krščěti stsl. krьštati, tedy doklad nejistý, srov. Listy filol. 1884, 71; – v ŽWittb. Hab. 16 psáno Svziech, na pohled impf. súziech od súditi, v pravdě však omyl místo slyšěch ve Vulg. audivi.
Doklady zřetelné sem hledící mám až ze stol. XV: myšléch, inf. mysliti, mišlechu cogitabant Hlah. žalm 34, 20 a 40, 8 (myṡleṡe Baw. 179 je omyl), hyždiech inf. hyzditi, mnozí hyżdiechu Baw. t. 180; kleštiech inf. klestiti, z eunuchóv ješto kleſtiechu mladé Comest. 44ᵇ; syciech inf. sytiti, (král) káza lvóin mnoho masa dáti a když ſe naſycziechu, tehdy ty (soky Danielovy) vpusti v jámu tamt. 188ᵇ sl. Mohly by to býti tvary starožitné, dochované z doby, kdy čeština v této věci se srovnávala s pravidlem psl. a obecně slovanským; ale poněvadž v češtině tu není dokladů z doby před stol. XV a nelze tedy tvrditi, že by se dotčené pravidlo bylo drželo z doby psl. až do prvních století historické doby stčeské, proto podobá se, že imperfekta tuto doložená myšléch atd. jsou útvary nové: impf. je v XV stol. již valně pokleslé, v. § 28, mezi klesáním jeho vyvíjejí se různé tvary odchylné, a mohly se vyvinouti také tvary myšléch atd., podle tvarů praes. 1. sg. já myšli atp., které podle výkladu v § 7 toho času ještě dosti byly známy.
b) Podobně jest v slovesné třídě V. 2, vz. tesati, impf. stsl. tešaachъ, tešaaše ..., a podle toho mělo by býti české tešiech, tešieše .. .; ale jest tesách, tesáše atd., t. j. imperfektum utvořené z kmene infinitivního tesa-, jako v srbchorv. a srbšt. lužické. Se stsl. tešaachъ shoduje se ojedinělé impf. sopciech, parný dým z nich (býkův) ſopcieſſe Troj. 26ᵇ, inf. soptati, a je to tedy zase tvar na pohled starožitný; ale naprostý nedostatek příkladů takových v době starší svědčí opět, jako v odstavci předešlém, že to je novotvar: bylo praes. nesu neseš impf. nesiech .. ., utvořeno tedy, když impf., bylo v úpadku, také podle praes. sopci, sopceš impf. sopciech, místo obecně užívaného soptách.
