-činu, -núti, stsl. počinąti a pociti requiescere; z koř. kei̯-, odkud i po-koj. Praes létati budu i otpoczynu ŽWittb. 54, 7, kto odpoczine ŽKlem. 14, 1; impt. odpoczynwa Pass. 473; inf. otpoczynuti requiescere ŽWittb. 73, 8; part. země sě třásla i otpoczynula ŽWittb. 75, 9, odpoczinuwſſe Krist. 29ᵃ atd.; podobně spočinúti atd.; nč. praes. odpočinu, impt. odpočiň, inf. odpočinouti, part. odpočinul, odpočinuv atd. Us. spis. – V jaz. ob. dochováno v odpočinu, a tu podoba znění praes. -činu requiesco a -čnu incipio atd. byla podnětem, že na místo tvarů -činu vnikly tvary -čnu: praes. odpočnu si Us., vodpočnu si Hoš. č.-mor. II, 96, impt. odpočni si, inf. odpočnout si, part. odpočnul si a odpočal si Us., dial. inf. odpočít BartD. 2, 106 (letov.), part. vodpočal si Hoš. č.-mor. II, 96, když sobě odpočali Suš. 138; kůň je vodpočítej Hoš. č.-mor. II, 96.
dchnu, dechnu, -núti, stsl. - dьchnąti. O -e- za -ъ- srov. I. str. 169. Na př. praes. dchnu: nadchnu Us., a dechnu: (člověk) nezdechne ChelčP. 164ᵃ, (pronásledovaní) oddechnu ChelčP. 111ᵃ. – Aor. silný sg. 1. dech z dъchъ, nedochován ; – sg. 2. 3. dše z dъše . (Anna) wzedſſe LMar. 45 (z vъzъ-dъše), jakž brzo Jezus dſſe ML. 49ᵇ; deše: Simon zdeſſe Pass. 298, to dietě zdeſſe ML. 49ᵇ, wzdeſſe EvTřeb. Mark. 7, 34, Tristram vzdeše Trist. 301. – Part. dechl: abych otdechl ŽKlem. 38, 14; dech, dechši: wzdechſy Kat. v. 1195; dšen: nadšen Us.; subst. verb. dšenie: nadšení Us., a dešenie: ducha svatého wdeſſenym Pass. 137; part. dechnut: duchem svátým wdechnuti Koř. 2. Tim. 3, 16, písmo od boha wdechnute t. 2. Tim. 3, 16; subst. verb. dechnutie: ot wdechnutie ŽKlem. 17, 16. – Ve složeninách rozhoduje o -e- mnohdy také předpona: končí-li se souhláskou, je dech-, jindy dch-; na př. na-dchnu na-dšen na-dšení, pro-dchnu, ve-dchnu ., od-dechnu, v-dechnu atd., ovšem vedle vy-dechnu atd. – K dъch- je zdloužením iter. dychati, dýchati. a z toho opět v této třídě dychnu, dýchnu: aor. mistr užas sě i wzdyſſe ML. 53ᵇ.
drznu, -núti, stsl. drъznąti audere. Praes. drznu: toho činiti nedrznemy Hanka Zbírka sl. (z Pass. mladšího), jehož jiní světí prositi nedrznu Krist. 22ᵃ a ROl. 147ᵇ; – impt. drzni: mezi velikými lidmi nedrzni mluviti Kladr. Sir. 32, 13; – impf. drzniech: když Maximin přistúpiti nedrznyeſſe Pass. 342; – part. drzl: (Aman) jest drzl ruku ztáhnúti ausus est Ol. Esth. 8, 7; drznul: král drznul jest vjíti do chrámu t. 2. Mach. 5, 15: -– subst. verb. drzenie: pak-li sě kte (kdo) u podrzeny nás kterému protivil Kat. v. 2161. Zaniklo.
dunu, -núti, stsl. dunąti spirare, srov. Mikl. Lex. a Gramm. 1² 79. Praes.: dune duch jeho ŽKlem. 147, 18, donidž ji (sviečku) vietr neudune ŠtítMus. 34ᵃ, ŠtítJes. 62ᵃ; part.: dunul duch tvój t. Moys. 10. Zaniklo.
-dvihnu, -núti, stsl. dvigną, v č. jen ve složení s předponami vz-, po- atd. Na př. praes.: wzdwyhnu rucě levabo ŽWittb. 62, 5, wzpodwihnu ŽKlem. tamt. atd., zdvihnu Us.;–impt.: chval i nadwzdwihny jeho ŽWittb.
