když slunce sě ohrzielo Ol. Ex. 16, 21, ſhrzielo sě jest tělo t. 4. Reg. 4. 34, (slunce) se zahřelo Kladr. Ex. 16, 21, zahřelo se Ben. Jg.; by sě ſhrzyely calefiant Pror. Isa. 47, 14, to miesto kdež sú sě ſhrzieli Lobk. 117ᵇ, když sme se pohřjli Har. 2, 186, tak se hříli a potili Lab. 15, 3; tak sě jemu nohy ſhrziely Pass. 517, nohy rozhrzyely sú sě Pulk. 22ᵃ; hříl, hříla chod. 34, podkrk. 54, hříl BartD. 2, 179 (tišň.), hříł t. 1, 7 (zlin.), zehříła t. 340 (též); zkrác. hřil t. 2, 200 (třeb.) a j.; novotv. podle praes.: zařel Kotsm. 7 (doudl.), zahřel BartD. 2, 259 (žďár.), zahřéł sa t. 1, 84 (stjick); novotv. hřál, hřáti Us., vořál se n. voříl se Hod.-lit 36, už sem se vohřál, n. vohříl Hoš. č.-mor. II, 105, hřál, hřát BartD. 2, 259 (žďár.) a j., hřał, hřół, -a atd. t. 1, 130 (laš.), hrjał t. 43 (hroz.), slc. hrial; dial. hřejł, zahřejł sa BartD. 2, 52 (dol.), není novotvar podle praes., nýbrž vzniklo obměnou hláskovou ze hříl: v nářečí tom mění se i po některých souhláskách v ej, a zejména také ří v řej, na př. telecí – telecej maso, udeříš – udeřejš, dřímat – dřejmat atd, srov. I. str. 213 sl.; – part. hřěv, zdlouž. hřiev: (ono) rozьhrzievь sie hynieše Hlah. Sap. 16, 27; novotv. hřáv Us. spis.; – part. hřěn zdlouž. hřien zúž. hřín: (pocestný) jest ohrzien Ol. Job. 31, 20, ohrzienь Hlah. tamt.; ty věci stydnú, leč budú zahřeny Rhas Jg.; zahřín Jg.; dial. hřět, zdlouž. hřít a opět zkrác. hřit: (olej) móž ſhrzet býti Sal. 572, vosku ſhrzeteho u ohně t. 406, zařetej Kotsm. 7 (doudl.), zahřito bylo srdce Beck. 2, 406, hřſſé BartD. 2, 179 (tišň.) a j., zehřſſý t. 1, 7 (zlin.) a j.; novotv. hřát: rozhřatý Beck. 1, 372, zahřát, uhřát Us., vořátej Us., Hod.-lit. 36, polívka je vohřátá n. vohřſſá Hoš. č.-mor. II, 105, hřaty, hřoty BartD. 1, 130 (laš.), slc hriaty; – subst. verb. hřěnie, hřienie: hledají zahrzienie mateřina Vít 106ᵇ; hřání Jg. a Us.; -tí: hřetí Jg.
chvěju, chvieti, chvěti, stsl. chvêją sę (inf. chvêjati sę Mikl. Lex. bez dokladů rozhodných) moveri: praes. chvěju (se), chvěješ atd., na př. (ty) se chvěješ jako trest na bahně Troj. Jg., povětří plachty chvěje t., pták chvěje křídloma Kom. Jg, (lvům) se hřívy chwiegy Otc. 411ᵇ; jenž se chvěje ČechNezn. 54, chvěje se Vrchl. Bar-K. 289; chvěji, chvěju se, chvěješ se atd. Us.; – impf. chvějiech sě, na př. mysl Medee chwiegiſſe se Troj. 21ᵃ; – inf. chvieti sě, chv́ét se BartD. 1, 77 (rožn.), zúž. chvíti se Br. Jg., a nezdlouž. chvěti se Us.; – part. chvějě sě, adj. třtino větrem se chvějící Vrchl. Bar-K. 288; chvěl sě a také zdlouž. chviel sě a zúž chvíl se, na př. jiní se chvěli Kom. Jg., třásli se a chvíli Streyc. žalm. Jg. – Odchylky spisovatelů některých: (já) se chvím ČechNezn. 20, (tušeni) myslí zbožnou chví t. 17, (duše) v nadšení se chvíc t. 70, ty se chvíš Vrchl.-BK. 332, struna chví se Majer. fys. Kott.
pěju, pieti, pěti recitare. Podle praes. stsl. poją rus. poju atd. bylo v slabice kořenné -oi̯; v praesentním poj- patřilo tedy j ke kořenu, nikoli ku příponě. V tvarech infinitivních začínala se přípona vždycky souhláskou, bylo tedy -oi̯- téžeslabičné a měnilo se v -ê-, srov. I. str. 20, na př. v inf.
