buď na né uzda Jel. Jg.; vzděn: tot jiej jmé wzdyeno Krist. 4ᵃ a j., vzdéno Us. spis.; vzdien, vzdín: wzdjna buď uzda na ni Hrub. Jg. – Part. -tъ novotvaré: nadět, nadětý, zdlouž. nadſſ, nadſſý Us. a Jg.; starosty odyetee u pytle opertos Ol. 4. Reg. 19, 2, prostěradlo kterým odětá byla Lomn. Kup 42ᵇ, jsouce odité Háj. herb. 14ᵃ (zkrác. z dſſ-), bilym ruchem odzita Suš. – Subst. verb. děnie: odyenie arma Prešp. 2024 atd.
Místo tvarů žádaných z dê- bývají tvary z da-, dá-. Ale jen v jistých případech: na př. k složenému u-dáti se je praes. (fut.) u-dá se, a k dálo se není praes. dá se, nýbrž děje se; atd. Rovněž tak bývá při tvarech žádaných z býv. dê-ja- v tř. V. 4, na př. nadáti se vedle nadíti se stč. nadieti sě stsl. nadêjati sę sperare. Ve všech případech sem hledících je spolu záměna významu: místo facere je položeno dare. Totéž je v pol. zdać się, hluž. zdać so videri atd., a v stsl. zdanije sententia Mikl. Lex. z Men.-Vuk.; v pol. a luž. zda- je spolu svědectví, že české da-, dá- není hláskovou obměnou z ďá-, vzniklého stažením z dêja-. V češtině bývá tu v některých tvarech krátké da-: pl. 3. stč. zdadie sě nč. zdají se, impf. zdajiech sě, part. zdaje se; v jiných dlouhé dá-: praes. zdám se atd, impf. zdáše sě, part zdálo se, událo se a j.; v aoristu není dokladu pro tuto věc zřetelných: mohlo býti na př. udá sě podle part. udál, ale mohlo také býti a spíše bylo uda sě – Význam výrazů nesložených je vždy imperfektivní, na př. dálo se fiebat, proti perfektivnímu dalo se datum est. V těchto případech není tedy č. dá- z da(d)-, jako v praes. dám, dáš atd., nýbrž z iterativního daja-; a když je nesložené dá- z daja-, tedy je téhož původu ovšem také složené u-dá atd. Bývalé nesložené dáti z daja- v V. 4 zaniklo; v tvarech zde míněných přešlo ke vz. V. 1ᵃ: pl. 3. udají se ob. udajʼ se (v V. 4 bylo by ob. -ou) atd.
České da-, dá- je tedy dílem za stsl. dê- I. 7, dílem za dêja- V. 4. Ale rozdíl tento nejeví se v češtině historické ani na stránce tvarové, ani na významové, na př. perf. dálo se může býti i za dêlo sę i za dêjalo sę atd.; proto nelze tvarů sem hledících lišiti podle této stránky a uvozuji je tedy pospolu. Patří
k dieti facere, stsl. dêti i dêjati: inf. dáti, na př. mělo-li mi se tak dati si sic mihi futurum erat Pražsk. Gen. 25, 22, (matka Mojžíšova) postavila z daleka sestru jeho, aby šetřila, co se s ním dati bude (sorore) considerante eventum rei t. Gen. 2, 4; – part. dál, -a atd., na př. (posel) poselstvie své daal jest v tato slova Troj. 10ᵇ, v téj cti, ješto j’ jemu daala sě Štít. ř.147ᵇ, by se pravda dala ODub. 95, by se škoda nedaala KolČČ. 276ᵇ (1557), ješto sě j’mu ve sně dalo AlxV. 768, to se nám nikdy nedalo Krist. 106ᵃ, bohdaj bychom též s niú (Marií) dali, chválili čiúš hospodina Hrad. 66ᵃ, ty věci ješto sě daaly Štít. ř. 39ᵇ atd., křivda se dála, dálo se Us.; – part. dán, -a atd. (zřídka): o šlechetná děvo (táže se pústenník
