novotv. bijme, -my: bygmy EvOl. 129ᵃ, bijme Us. spis.; – pl 2. 3. bíte: přivedúc telec zabytez Krist. 66ᵇ, nebyte jeho ML. 78ᵇ, zabite ji Ol. 2. Par. 23, 14, zabijte gi t. j. -ſſe Ben. 4. Reg. 11, 15, bijte, zabijte t. j. -ſſe Háj. 15ᵇ, zbjte Br. Jer. 50, 27 a j.; – zkrác. bite, v. v § 102; – novotv. bijte: wybygte prach s noh vašich EvOl. 129ᵇ, bijte Us. spis.; – o novotv. zab, zabte v. doleji. – Impf. biech atd.: z jednoho slova žena muže zabieše DalJ. 11 podle rkp. VLFf, až je Čechové pobiechu t. 51 podle rkp. V; – novotv. bijiech: bigieſe Baw. 10ᵇ, Čechové Némcě bijiechu DalJ. 104 z rkp. L, těmi (meči) sě bygiechu Mill. 84ᵃ. – Part. bie, biúc- přehlas. bíc-: zabiucz UmR. 164, aby čeled izrahelská vezmúc beránka obět, zabijcz jej, učinili Štít. ř. 150ᵃ; – novotv. bijě, bijíc-: byge EvOl. 284ᵇ, bigicz t. 62ᵃ, bygycze t. 258ᵇ, zabigijcz Ben. 2. Esdr. 6, 2; adj. u miestě bigicziem ŽKap. 43, 20, tělo mé dal bigyczyem EvOl. 130ᵃ. – Part. bit, adj.: sšed zabytych ne u mále AlxB. 4, 29. – Doklady tvarů jiných v. v § 102. – Při slovese zabiti vyvinuly se zvláštní novotvary podle třídy IV: jako ku prositi praes. prosím, -íš atd. jest impt. pros, prosme, proste, tak také k zabiti a dial. zabím, -íš atd. utvořil se impt. zab, zabme, zabte: hrom ho zab Pam. 3, 118, raději zab jej hned TomP. 3, 356, zabte si mne Rusk. knih. 21, 161, zab, zabme, zabte Us. ob., zab ho, zabte ho Šemb. 14 (česk. ob.), rejši ho zab Hoš. č.-mor. I, 98, zab, zabte BartD. 2, 259 (žďár.); – a utvořilo se. také part. zaben: já jsem myslil, že už jsi dávno zaben Národop. Sb. VIII, 60 (val.), divoká zvěř ty vojáky zabené všecky odtahala t. VII, 78 (též).
hniú, hníti. Praes. sg. 1. hňú, s jotací proniklou hniú, přehlas. hní, nedoloženo; – novotv. hniem: jenž hnyem v hřiešiech Modl. 25ᵃ; – novotv. hniji, hniju Us.; – sg. 2. hnieš: co hnijeſſ hřiešná duše t. j. -ieš Štít. ř. 96ᵇ; – novotv. hniješ Us; – sg. 3. hnie: šrám se rozhnye té rány, jež jest byla zaléčena Štít. uč. 129ᵃ, té rány šrám rozhnye se opět t., jméno zlých ſhníe HusPost. 111ᵃ, s tiem jenž hnié v závisti Hlah. Sap. 6, 25, to dřevo nehnie Mand. 3ᵃ, tělo ſhnye GestKl. 28; zúž. hní: (tělo) všecko ſhnij GestMus. 15ᵇ; – novotv. hnije: hřiešný zhnyge ŽPod. 111, 10, ſhnyge jho Pror. Isa. 10, 27, pás tvój ſhnige Hug. 214, lóno zhnyge Ol. Num. 5, 27, tělo ſhnygye GestBř. 13ᵇ, hnije Us.; – plur. 1. hnieme atd., nedoloženo; novotv. hnijeme atd.: ať nehnygemy Lvov. 42ᵃ; – plur. 3. hňú, hniú, hní, nedoloženo; novotv. hnijí: ſnygyy (sic) ryby computrescent Pror. Isa. 50, 2, ſhnygij lati Ol. Ekkles. 10, 18, jablka ſhnigi Mand. 18ᵇ. – Impt. hní atd., hnj Pelzel 99; novotv. hnij Us.; spis. – Impf. hniech, hních atd.: tehdy snad zhnyech tunc forte periissem ŽWittb. 118, 92 (není-li to mylný opis m. zhyniech), potom sě sta že jemu noha hnyſſie Otc. 365ᵃ. – Part. hnit: kobzole zhnite BartD. 1, 196 (laš.), ohnitý peň t. 344 (mor.-slc..).
jíti. Sem patří ze slovesa tohoto jenom inf. jíti a sup. jit, obé z koř. ei̯-, srov. inf. lit. ei-ti a skr. ētum. Supinum není doloženo. O infinitivu pak v. v § 59, kde jsou také tvary ostatní téhož slovesa, vzniklé z jьd- a šed-, šьd-
