krv́ú bie obli(t) AlxH. 10, 22, taký bye hluk stvořen AlxB. 2, 27, cos’ mu bie na čele psáno AlxV. 899, orlice bye powyeſſena t. 1247 atd.
Bezpečné doklady imperfekta jsou pro sg. 1. biech: bijech řekl Štít. ř. 67ᵇ, t. 70ᵇ atp.; – pro sg. 2. 3. bieše: ty s Ježíšem Galilejským byeſe eras Koř. Mat. 26, 69, byeſſe erat ŽGloss. 123, 2, že ť mu nebieſſe do smiecha Hrad. 141ᵇ, Mikuláš bijeſſe král té vlasti Alxp. 7, pobodl bieſſe svého koně AlxB. 2, 29, (orlice) byeſye chytře wymyſlena AlxV. 1248, Kristus byeſſe rzekl Štít. uč. 32ᵃ atd., v příkladech velice hojných; – odsutím koncové samohlásky bieš: bies tu také ober jeden AlxB. 4, 30, jenž prvé byes obráncě AlxV. 1931 (původně bylo tu bieše, jak žádá míra veršová), ješťe byes ruky neotrhl t. 1690, již bieſ umřěla Hrad. 29ᵃ, zapomanula bies sebe t. 31ᵃ, masti jež bies připravila t. 29ᵃ, tak bies přišla t., bies otjata t. 43ᵇ, tak mu byes otec kázal DalC. 99, DalFf. tamt., jenž byeſſ knieže z Kapadocie JiřBrn. 18, kdy byes Ježúš v pátém létě DětJež. 6ᵃ, jenž v Prazě byeſſ tehdy Pulk. 178ᵇ, srov. nahoře § 26 č. 7 (příklady impf. sg. 2. 3. -š m. -še jsou řídké, proto uvozuji všecky, které mám; nejčastěji je to bieš); – zúžením bíše: jemuž (ďáblu) poddán biſſe GestM. 4 (2), mnoho zlého učinil biſſe t. 132 (95); – du. 2. 3. biešta, -sta: jež najlepšie byeſta AlxB. 3, 30 (impf. podle významu trvacího, jehož žádá kontext), (Jindřich a Beneš) bezpečna nebyeſta DalC. 100 (též), (Eva a Maria) byeſſta naze ode všeho hřiechu GestBř. 105ᵇ (též), byeſſta naze GestU. 265 (též), byeſſta dva bratry t. 56 (též), byeſſta dva lékaře t. 209 (též); – zúž. bišta, -sta: (Eva a Maria) biſſta naze GestM. 120 (83) (též); – pl. 2. biešte, -ste: ješto bieſte v tom čase eratis Koř. Efez. 2, 12.
Doklad nejistý je na př. du. 2. 3.: tak sě tvrdě ſeſſla byeſta AlxV. 1582; možno to bráti za bě- i za bie-.
V stsl. je z kořene oslabeného bhu- = slov. bъ- také opt. bimь, bimъ, jehož výklady podávají Jagić v Cod. Mar. 451 a Arch. 10, 74, Wiedem. 33–36, Brugm. II, 1082, a dále konj. aor. bą, o němž viz u Wiedemanna I. c.; v č. tvarů takových není.
kryju, krýti. Praes. kryju atd.; ſkrigiu obličej mój ŽKlem. Deut. 20, krigeſſ tegis ŽWittb. 103, 2, ten se kryje světla Štít. uč. 49ᵇ atd., kryji atd. Us. spis., kreju, kreješ atd. Us. ob., přikryju i přikreju Hoš. č.-mor. II, 97. – Impt. krý: ſkri mě ŽKlem. 155ᵇ, tak toho kry Krist. 39ᵇ, ſkryz sě Ol. Ruth. 3, 3, przikryz LékB. 185ᵇ, krý Pelzel 99, zde sě ſkryte DalC. 22; – novotv. kryj: przikryg LékB. 201ᵃ, odkryg ji (hlavu) VšehK. 55ᵃ, kryj, kryjte Us. spis.; – změnami hláskovými kraj, krej: krayte ſe v horách Comest. 112ᵃ, ſkray ſe Ben. Súdc. 9, 32, přikraj (vejce ztlučené) Háj. herb. Zíbrt Listy 11, ſkrez ſe Br. Isa. 20, 10, ſkreyte ſe t. Jer. 49, 30, přikreyte nás t. Oz. 10, 8 a j., krej, krejte Us. ob. – Doklady tvarů jiných v. v § 99.
