míti podporu v infinitivním -y. Srov. Wiedem. 70 a 71 a Leskien v Jag. Arch. 5, 528.
Za -y- je dial. (han.) -e-, a za -yj- tedy -ej- atd., s -e- v různých odstínech; na př. inf. krèť praes. krèju BartD. 2, 44 a 52 (přer.), inf. krêť praes. krêjô t. 80 (olom.) atd. Jiného původu jest -ej- v obecné češtině západní v praes. kreju, meju, rejů, jihoč. také veju, a impt. krej, rej, mej; o tom v. zde doleji při impt.
Jinde bývá ýj za yj: mýju BartD. 1, 8 (zlin.), umýj, zakrýj t. 33 (pomor.) atp.
Praesens. Sing. 1. kryju, -iu, přehlas. -i, psl. -ją. Na př. umygiu rucě moji ŽKlem. 25, 6, vmygi ŽBrn. t., kryji Us. spis. – Analogií podle vedu atd. opět -u: kryju Us. spis. (vedle -i), kreju Us. ob., dial. -o, -em atd. jako v § 54. – Sing. 2. kryješ, psl. -ješь, ob. kreješ. – Sing. 3. kryje, psl. -jetь, ob. kreje, pes veje Duš. jihoč. 2, 61. – Du. kryjevě, -va, stsl. kryjevê (-va), zde nedoloženo. – Du. 2. 3. kryjeta, stsl. 2. -ta, 3. -te, též. – Plur. 1. kryjem, -me, -my, psl. -jemъ, -me, -my; dial. -mè atd., jako v § 54. – Plur. 2. kryjete, psl. -jete; dial. -ťe atd. jako v § 54. – Plur. 3. kryjú, -iú, přehlas. -í, psl. -jątь: (národové) znigu ŽGloss. Hab. 12, kdož krygij sě světa Štít. ř. 44ᵃ, kryjí Us. spis.; analogií podle vedou atd. také -ou: kryjou Us. spis. (vedle -í), krejou Us. ob., dial. -ó, -um atd., jako v § 54.
V nář. sev.-opav. je koncovka kmene praesentního -je změněna v -jo: sg. 2. kryjoš 3. kryjo atd., jako bijoš, bijo atd. BartD. 1, 136.
Imperativ. Sing. 2. 3. krý stč., stažením z býv. kryji, nebo i ze staršího ještě krъji; na př. ſkri mě ŽKlem. 155ᵇ, obmy mě t. 50, 4 atd., krý, mý atd. Pelzel 99, zakrý, umý, rý BartD. 1, 33 (pomor.), t. 2, 2 (malen.), t. 12 (nezam.), zkrác. zakry, umy, zry t. 1, 33 (pomor.), t. 2, 147(slavk.), t. 224 (třeb.) a j.; – analogií podle praes. kryji atd. vzniká časem také kryj: przikryg LékB. 201ᵃ, omyg EvVíd. Jan. 9, 7 atd.; to je pravidlem v nč. spisovné, a vyskytuje se místy také v nářečích: mŷj, zakrŷj BartD. 2, 268 (jemn.), zakrýj t. 1, 8 (zlin.), umýj t. 32 (pomor.), umyj, zakryj t. 2, 35 (holeš.); – náležité a starožitné krý změnilo se mezitím také v kraj: ſkray ſe Ben. Súdc. 9. 32, tiem sě luhem may Chir. 274ᵇ atd.; – a z kraj jest dále krej: ſkrey se Br. Isa. 2, 10, vždy sě rád mey NRada 1636 atd., krej Us. ob., zakrej, umej, zrej BartD. 2, 227 (třeb.), t. 247 (žďár.), t. 277 (dač.); – další dialekt. varianty mají -é, -éj atd., vzniklé dílem z -ý díiem z -yj, na př. zakré, homé (umyj), ré t. 2, 165 (brn.) a j., zakr, um, zr t. 147 (slavk.), zakr, hom, r t. 111 (jev.), zakréj, réj t. 35 (holeš.) atd. – Du. 1. krývě, -va a 2. 3. krýta, zde nedoloženy. – Plur. 1. krýme, -my stč.; -ý- téhož původu jako v sing., a měněno dále, jako bylo právě ukázáno při 2. 3. sg., tedy na př. kryjme Us. spis., krejme Us. ob., kréme BartD. 2, 174 (brn.) atd.; dial. -mě atd., jako v praes. indik. – Plur. 2. 3. krýte stč., -ý- opět téhož původu jako
