imperativ: | ||
sg. 1. – | du. 1. krývě, -va | pl. 1. krýme, -my, kryjme |
2. 3. krý ; kryj | 2. 3. krýta | 2. 3. krýte; kryjte; |
imperfektum: | ||
sg. 1. kryjiech | du. 1. kryjiechově, -va | pl. 1. kryjiechom, -me, -my |
2. kryjieše | 2. kryjiešta, -sta | 2. kryjiešte, ste |
3. kryjieše | 3. kryjiešta, -sta | 3. kryjiechu, |
-ie- ze staršího -já-; | ||
aorist: | ||
sg. 1. krych | du. 1. krychově, -va | pl. 1. krychom, -me, my |
2. kry | 2. krysta, -šta | 2. kryste, -šte |
3. kry | 3. krysta, -šta | 3. krychu; |
Tvary jmenné:
inf. krýti; sup. kryt;
participium
-nt : kryjě ze staršího -ja, kryjúc-;
-mъ: – – ;
-lъ : kryl, -a atd.;
-ъs : kryv, kryvši, kryvše;
-tъ : kryt, -a atd.;
subst.verb.: krytie.
K tvarům a slovesům jednotlivým.
98. Slovesa sem kladená lišíme podle samohlásky, jakou se končí slabika kořenná (kmen infinitivní základní). Je to samohláska:
-y, na př. kry- v inf. krýti stsl. kry-ti;
-i, na př. pi-, ši- v inf. píti, šíti stsl. pi-ti, ši-ti;
-a, na př. sta- v inf. státi (praes. stanu), stsl. sta-ti;
-ê, na př. spê- v inf. spěti stsl. spê-ti;
-u, na př. plu-, ču- v inf. plúti, čúti stsl. plu-ti, ču-ti.
99. Slovesa s kořenným -y, na př. kry-, inf. krýti atd. Jejich kořeny byly pův. -eṷ, srov. Stupň. krov a I. str. 73 sl. V tvarech praesentních jest -eṷ oslabeno v -u, z čehož je psl. -ъ, tedy krъ- v praes. býv. krъ-ją atd. V tvarech pak infinitivních je z toho zdloužením -ū = psl. -y, tedy kry- v inf. kry-ti č. krý-ti atd. Bývalé v tvarech praesentních -ъj- změněno časem v -yj-, a je tedy praes. kryją ze staršího krъją; změna -ъj- v -yj- je známá změna hlásková, jako stsl. změna -ьj- v -ij-, a mohla
