žmu, žieti. psl. žьmą, žęti, z koř. žem-. Za ž bývá většinou žď, srov. 1. str. 409. – Praes. žmu atd., ždmu Pelzel 102. – Impt. žmi: wyžmi vodu LékB. 223ᵇ, wyzmiz vodu t. 48ᵃ, zdmyz ranky (rány) t. 203ᵇ, wyzdmi Sal. 356, vyžmi to Us. místy (Česk. filol. Mus. 1896, 461). – Inf. ždieti nedoložen; novotv. ždmouti Us. Jg. s. v. ždímati. – Part. žma: wyzdma Rhas. 12, t. 190, potom wyždma proceď Háj. herb. 34ᵃ. – Part. žďal pl. žděli atd.: kněz žďal ten měchýř, až ty jahody (v měchýři uschované) tekly WintCírk. 660 (z r. 1554), by ji (houbu) vyžďal Vel. Jg., wyžďal rosu (z rouna) Br. Súdc. 6, 38 Jg., wyžďala a vytiskla plst Čern. tamt., žďal Pelzel 102; – novotv. žmul Sbor. Hoř. 81. – Part. žem nedoloženo; – novotv. ždav pl. žděvše atd.: wyzzdaw rúno expresso vellere Ol. Súdc. 6, 38, wyzdaw Lit. tamt., wyżdiaw Kladr. tamt., wvžďaw Ben. tamt., wyzdaw MamB. 54ᵃ, wvzdyaw MamiD. 300ᵃ, wyzdiaw rosu Comest. 120ᵃ, ji (Juditu) k srdci přižav Čelak. (Růže XLVII, napodobením jazyka starého). – Part. žďat pl. žděti atd.: tuk buď skrze rúchu wyzdiat Rhas. 61; adj. žďatý: kmín žvaný a skrze rúchu zdyaty Rhas. 59, tuk wyzdiati t. 100, tuk wyzdaty t. 102. – Subst. verb. ždětie: po wyzdieti múky s vodú smiešené Sal. 388. – Zaniklo téměř a nahrazuje se svým iterativem ždímati.
žňu stč., žnu nč., žieti. psl. žьňą, žęti, z koř. žen-. Tvary praesentní jsou v stč. z kmene žьn-jo-, žьn-je-, tedy podle vz. tesati V. 2; taktéž bylo v stsl. a dosud jest v srbchorv., sln. a dílem v polšt.; bylo tak tedy i v psl., a podle skr. han-já-tē Brugm. II, 1061 je tu dochován kmen prajazykový ghen-je-; tvrdé žnu atd. je novotvar. – Praes. sg. 1. žňu nedoloženo; 2. žňeš: znes, kde si nesál Koř. Mat. 25, 24 (čtení nejisté, ale podobné v textě tomto); 3 žňe: jenž zne ŽWittb. 128, 7, jenžto znve ŽKlem. tamt.. jenž znye Krist. 53ᵃ (2), ktož znye t., ktož znie EvTřeb. Jan. 4, 36; pl. 1. žňeme nedoloženo; 2. žňete: když ſeznyete sěnie Ol. Lev. 23, 10; 3. žňú přehlas. žní: doňadž zny Ol. Ruth. 2, 21, jedni dřieve a druzí posléz znij Comest. 106ᵇ; – novotv. žnu, žneš atd. Us.; doklady toho z jazyka staršího: já pozznu demetam Lit. 3. Reg. 16, 3, aniž (ptáci) znu EvVíd. Mat. 6, 26, (ptáci) nesejí ani znu EvTřeb. tamt., nesěji ani znu Koř. tamt., ještoť znu ječmen Ol. 2. Reg. 14, 30, ti ješto žnú t. Job. 4, 8 a j. – Impt. žni pl. žněte stč. i nč.; – novotv. žaj: žaj, srpečku, žaj! Suš. 556: jako je volativolal impt. volaj, tak k inf. žati (dial.) part. žal ustrojen i impt. žaj. – Impf. žniech: ktož snopek uznyeſſe ML. 52ᵃ, lidé zznyechu Ol. 1. Reg. 6, 13. – Inf. žieti: ti zieti budú ŽKlem. 125, 5, Josef káza ji (pšenici) zyety a všicknu chudým wyzyety ML. 52ᵃ, nebylo co na polích żyti Háj. 119ᵇ; – novotv. žnouti a žati v. v § 87 a). – Sup. žat, v. tamt. b). – Part. stč. žně, žňúc-: což svýma rukama vydělal kopajě, sějě, znye, tiem chudé krmil Pass. 312; nč. žna, žnouc- Us. – Part. žal pl. žěli atd.: Jiljieš oves pozal CisMus., sěli sú pšenici a zyely trnie Pror. 61ᵇ, abyšte zieli to, ješto jste nesěli Krist. 53ᵃ; nč. žal pl. žali Us.; huž sme požíli chodHan. 63, tys hužíla
