Nem. 15 psané wezm, wezm lajno atd., není-li to též omyl, mohlo by býti přechodem od vezmi k vem; – tvary další shodují se většinou se spisovnými, tedy inf. vzít, part. vzal atd., ale místy je také inf. vemúť BartD. 1, 349 (rožn.), part. vemúł t. a vemutý t.; – a konečně jako je veznu místo vezmu, tak je také venu atd. m. vemu: praes. venu, veneš BartD. 2, 259 (žďár.), impt. veň, veňte t. 218 (třeb.) a j. – V nář. slc. je místy také veź-, vež-: praes. já vežnem, každý vežne Duš. verb. 119, impt. vež me, šuhaj, budem tvoja tamt., mě se (si) ty veź Suš. 378. Změkčení z v ź, ž vzniklo tu trvám v impt. vezni; odtud přejato také do praes.; impt. pak veź, vež, vznikl zaniknutím nosové souhlásky.
Jako vezmu a vzejmu atd., tak bylo v stč. také otmu inf. otieti vedle otejmu inf. otnieti; ono z ot-ьmą, ot-ęti, toto z otъ-jьmą, otъ-jęti. Bývalé otmu inf. otieti je zachováno jenom v několika dokladech starých: praes. otmu, nižádný neotme mi jich EvTřeb. Jan. 10, 28, někdy jeho (pokrmu) odme ŠtítPař. 117ᵃ, (člověk) otme-li ſie lakomé mysli ŠtítMus. 63ᵇ, sbožný otme ſie lakomstvu t. 64ᵃ, kterýž ſie neotme tomu (smilstvu) t. 65ᵇ, kdož neotme ſie jemu (lakomstvu) t. 64ᵃ; impt. otmi: otmiem ſie lenosti t. 63ᵃ; part. otal z *ot-ęlъ: aby otiely ji (duši) ut auferant ŽWittb. 39, 15 t. j. otěli (nč. odňali).
Složením se sъn- bylo praes. sъnьmą inf. sъnęti, č. senmu, snieti, na př. ať ſenme tvé poskvrny Štít. uč. 153ᵃ atd., srov. I. str. 308. K tomu bylo part. psl. sъn-ьmz stč. snem fem. snemši atd., s tvrdým -n-; ale vlivem tvarů jiných, inf. sňieti, part. sňal pl. sňěli atd. změněno také bývalé a náležité part. snem ve sňem atd. Doklady v. zde výše. – Skupení -nm- v senmu přesmykuje se a je praes. semnu impt. setnni atd., na př. bóh ſemne s ňeho (tělesnú libost) Štít. uč. 78ᵇ, femniete helmy BrigF. 79, srov. I. str. 545.
V senmu, snieti, ze sъn-, jest -n-, -ň- etymologicky oprávněno, srov. I. str. 308 a 377. Analogií pak vkládá se také do složenin jiných sem patřících a jest zejména vynieti part. vyňal atd. Us. místo vy-jieti, vy-jal, a k tomu v jazyku starším také praes. vynmu, vyňmu: winmu eripiam ŽWittb. 90, 15, newyňmefs ChelčP. 186ᵇ, wyňme Comest. 247ᵃ, ať tě wyṅme VšehK. 153ᵃ atd., impt. vynmi, vyňmi: wynmi meč Kladr. Súdc. 9, 54, srdce z ňeho wynmieme GestMus. 50 (41), wynmiete tollite ŽWittb. 95, 8, part. vynma, vyňma: ty osoby wyňma VšehK. 176ᵃ atd., srov. I. str. 380; a přesmyknutím -mn- místo -nm-: praes. nechať wymnu drástku EvTřeb. Luk. 6, 42, impt. wymny břevno z svého oka tamt., prach wymni AlchAnt. 13ᵇ, wymniete bratry z chrámu Comest. 82ᵃ; – a jest dále dial. přinmu místo přijmu, inf. přinmout, přesmykem přimnout: praes. přimnu, přimneš..., part. přímnut Keb. domažl. 12, přimnút Šemb. Dial. 17 (domažl.). přimnout chod. 46 a 53, to nemůžem přimnout chod.-Han. 266; a jako je k inf. padnouti part. padl, pad, tak vyvinulo se také k přimmnout part. příml
