jednu san t. 355 a j., často. – Part. lezl Us.; zdlouž. lézl: někdo by sem vlíz chodHan. 29, kam zalíz t. 169, vyléz BartD. 1, 351 (hodsl.), lézeu t. 1, 38 (vel.).
mlzu, *mlézti, stsl. mlъza, mlêsti mulgere, z koř. melz-; odtud i subst. mlezivo, mleziva, mlezina. Praes. dzecko mlze BartD. 1, 231 (mor.-slc., = sse, ssaje), cela (tele) mlze t. – Inf. mlze t., m. mlézti, novotvar podle praes.
nesu, nésti, psl. nesą atd. Praes. nesu: uneze t. j. vnese qui poenam inrogat Greg. – Aor. sil. sg. 2. 3. nese, nése, zúž. nýse, v. § 64; pl. 3. nesú nésú: matku živu przineſu Pass. 287, když do ulicě jdiešta, proti nima s Martina tělo poneſu t. 591, učenníci jeho tělo pochopivše na koráb wzneſu t. 354 a j., anděli to tělo vzechu i neſu je na tu horu Kat v. 3464 atd. – Part. nesl Us.; zdlouž. nésɫ BartD. 1, 8 (zlin.), nésɫ, nésɫa t. 77 (val.), nésu (z nésł) t. 28 (záhor.), přiňés t. 352 (hodsl.), néséɫ t. 37 (stráň.), néseu t. 38 (vel.), néséu t. 39 (súch.), niéséɫ, niésɫa t. 45 (břez.) atd. – Part. nesen, v. § 65 g). Naproti tomu má Us. ob. nešen, a to bývá také v jazyku knižném: nešeno TomP. 1, 110, přinešeno t. 8, usnešení t. 130, přinešené Pal. 3, 2, 381, vynešené t. 375 a j., a také v textech starších (se zřetelně psaným -š-): doneſſen Beck. 2, 575 a j. (vždy tak), neſſen Háj. 409ᵃ atd., przineſſeno KolČČ. 429ᵃ (1565), wneſſeno t. 184ᵃ (1553) atd. (často), wyneſſen VelKal. 111, přeneſſen t. 291, zaneſſen t. 264, neſſeno t. 150, přineſſen Br. Dan. 6, 17, přineſſena t. Isa. 24, 20 a j.; podle toho je pravdě podobno, že i v stč. przyneſſeno Pass. 44 atp. čísti jest -š-; doklady s písmem nedosti zřetelným jsou tu ovšem nejisté, na př. ve psaném otneſen ŽKlem. 108, 23 může býti -s- i -š-. Sem patří také adj. vznešený, subst. vznešenost, nikdy -s-. Ovládla tu tedy odchylka a výklad jí jest: tvar náležitý byl nesen, jenž theorii grammatickou se drží dosud; vedle toho vzniklo záhy nešen; to stalo se vlivem příbuzného nositi-nošen v tř. IV, neboſ -š- nevyskýtá se nebo aspoň nerozšířilo se u sloves, která nemají své příbuzné v tř. IV., a málokde říká se na př. třešeň m. třesen atd.; ve vznešený, vznešenost odchylné nešen- se usadilo. V nář. vých. je nesen-: nesený BartD. 1, 15 (zlin.), zanesino t. 2, 218 (třeb.), nesyny (z neséný) t. 103 (laš.), slc. nesený, vedle nešen-: nešené BartD. 2. 148, vodnešené t. 218 (třeb.), zanešino t.; tu bývá i ve IV. tř. nosen- místo náležitého nošen- atd., podnět ke změně nesen-nešen nebyl tu tedy tak obecný, jako v češtině západní. Rovněž tak se vyvinulo a jest při vezu part. vežen v. vezen, v. doleji. – Subst. verb. nesenie: ote uzneſena naduta, t. j. ote vzneseňá naduťa ab elationis fastu Greg.
pasu, pásti, psl. pasą atd. Part. pásl Us. a místy též pasl; pás, pásɫ BartD. 1, 77 (val.), pas, pasɫa i pos, posɫa (-o- z -á-) t. 124 (laš.), páseu, pásua t. 47 (lhot.), páséu t. 39 (súch.). – Part. pasen, subst. verb. pasenie, zřídka paš-: louka je popašená, spašená, vypašená Hoš. č.-mor. II, 92, pašení (pastva) č.-třebov., ČLid. X, 398. – V koř. pas- pascere je spolu význám
