mnohé 106ᵃ, omylem m. otdavše; v BiblBosk.: (Ježíš) vzem chléb rozlomí i podaſye jim porrigebat Luk. 24, 30 (Osvěta 1896, 892), omylem opisovatelovým m. podáváše, jak dosvědčují místa stejná: podawaſſe v bibli Ol. (z r. 1417), v bibli Táborské (knih. univ. Pr. 17. A. 10), Pernštýnské (t. 17. A. 7, z r. 1471), Kladrubské, podawaſe v NZák. Koř. (z r. 1425), podawaſe v bibli Dlouhoveské (kn. un. Pr. 17. A. 37, z r. 1475), Hodějovské (t. 17. A. 30), podawaſſe v bibli Talmberské (t. 17. A. 28) atd. – Part. dada, -úc-: dada DalC. 21, KolČČ. 418ᵃ (1566), nedada svých noh umývati Hrad. 77ᵃ, daduc se tělesné libosti ŠtítOp. 351ᵇ, prodadaucz KolČČ. 256ᵃ (1558), nedaducze AlxH. 11, 40 atd., nč. dada, dadouc-. Novotvar daje atd., podle tvarů da-: (kníže) vzal je pod svú ochranu dage Přibyslavským to znamenie za erb Přib. 21ᵃ, wyprodagicz ſe KolČČ. 253ᵇ (1557), daje dajíc dajíce Nudož. 57ᵇ (vedle dada), dajíc ČernZuz. 88, ŽerKat. 49 a j., daje (vedle dada) Rosa 185, Eleonora Heynczowa dagycze Annu Rakovou obeslati Lún. var. 1718, podívání nedající se popsati Malý Amer. 3, 221, daja BartD. 1, 26 (zlin.), t. 194 (val.), t. 2, 151 (slavk.), slc. dajúc. V Kat. 44 psáno: chválu zdayucz mně bohu; nikoli novotvar zdajúc, nýbrž omyl, smysl a míra veršová (8slab.) žádají zdávąjúc.
hnětu, hnésti a hňetu, hňésti, z gnet- a gňet-: Praes. hnetu, hňetu atd.: hneteṡ Baw. 85, sg. 3. hnete-li vás svědomí Br. Jak. 5, 16, střevíc hnete Reš. Jg., plur. tak ſie hnietu ŠtítPař. 121ᵇ, těsto sválejí a ſhnetu Mill. 124ᵃ; dial. hnětu BartD. 2, 52 (přer.) a j., hnětu t. 27 (holeš.) a j., nás botečky nehnětú Suš. 433. – Inf. hnésti, hňésti, dial. hnysť BartD. 2. 52 (přer.) a j., hníst a hněst t. 145 (slavk.). – Part. hnetl, hňetl: noha se neodhnetla Br. Deut. 8, 4, aby ſye whnyetla Umuč. 2ᵇ, mládenečky hnietla ſie v životě Ol. Gen. 25, 24, hnetɫ BartD. 2, 41 (kojet.) a j.; – hneten, hňeten: hněten Us., hnetené BartD. 252 (přer.) a j.
hudu, hústi, z gąd-. Praes. hudu atd.: potom nama diábel ſhude Mast. III; mor. který lép zahudem Suš. 794; slc. hudiem, pl. 3. hudú Duš. verb. 103. – Impf. hudiech: David hudyeſſe Ol. 1. Reg. 18, 10 a 19, 9, hudíeſe Kladr. t. – Aor. hud-, húd-: Apollon vzem húsle i hude Apoll. 136ᵃ. – Inf. hústi, počal hústi Suš. 794, slc. hústi Duš. verb. 103. – Part. na žaltář huda Kruml. 43ᵃ, v hudby huducz Ol. 2. Reg. 6, 5; když David hudl před Saulem Štít. uč. 54ᵃ, David jest hudl t. 70ᵇ, David húdl na húsle Ben. 2. Reg. 6, 14, (David) haudl t. 1. Reg. 16, 23, slc. húdol, húdla Duš. verb. 103; na varhany bylo hudeno WintCírk. 860 (z r. 1560); subst. verb. hudenye Hrad. 97ᵃ. – V češt. záp. v usu ob. zaniklo.
jdu, jíti. Z koř. pův. ei̯- je slovanské i- v inf. i-ti č. j-í-ti (s hiátovým j-), v. § 103. Z kořene pak oslabeného pův. i- je slovanské j-ь- (opět s hiátovým j-) v praes. jьdą atd. V kmenu praesentním jьdo-, jьde- je přípona kinenotvorná vlastně -do, -de, v. § 16, 1., pozn. – V složeninách otъ-jьd- atp. proniká jerové -e-: otejdu, vzejdu atd., srov. I. str. 171. V složeninách
