[184r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceTato slova píše svatý Pavel a řka: „Svatí mučedlníći[2659]mučedlníći: muczedlnyty skrze svú[2660]svú: ſw vieru přemohli sú mnohé[do]mnohé] mno[2661]opraveno podle smyslu krále a činili sú spravedlnost.“ V těch sloviech nám ukazuje svatý Pavel pateru věc, skroze kterúž jsú svatí obdržali nebeského[2662]nebeského: nebeſ královstvie[2663]královstvie: kralowſt. Najprvé sú měli svatost svrchovanú, jakož die svatý Pavel. Druhé sú měli vieru celú, protož die „skroze vieru“. Třetie sú měli boj vítězový, protož die „přemohli sú královstvie“. Čtvrté měli[dp]měli] myelyly sú dobré skutky, protož die „činili sú spravedlnost“. Páté odplatu věčnú, protož die „přijali sú odplatu“.
Najprvé znamenajme tu pateru věc na svatém Pabjanu biskupovi a potom o svatém Sebastiánu rytieřovi. O svatém sě Pabiánu čte patera věc. Prvé, že byl bohem zvolen. Druhé, že viery křesťanské bránil. Třetie, že u božiem kázaní byl ustavičen. Čtvrté, že božie služby snažně hledal. Páté, že pro vieru křesťanskú dal svú[2664]svú: ſw krev proliti, v tom, že byl bohem zvolen, ukazuje sě jeho svatost a to sám buoh ukázal na jeho zvolení. Jakož sě čte o něm, když svatý Pavel bieše římský měščenín a když papež bieše umřel, tehdy snide sě mnoho lidí prosiec boha, aby jim ukázal, kto by měl papežem býti. A svatý Pabjan také mezi nimi stojieše, tehdy holúbek z nebes přiletěv, sěde jemu na hlavě. A to uzřevše lidé, inged jej papežem zvolichu. Ale nikakež by jeho buoh nezvolil, by jeho svatého nevěděl. Druhé byl udaten viery brániti, v tom jest měl vieru celú, již jest vždy plodil a silně bránil. Třetie v ustavičném kázaní měl jest boj užitečný. Jakož sě čte, když Filip ćiesař[2665]ćiesař: tyeſſarz chtěl na Veliku noc přijímati božie [b]označení sloupcetělo, nepřepustil jemu, doňudž sě nezpoviedal svých hřiechuo, nebál sě krále ani ćiesaře[2666]ćiesaře: tyeſſarze, jedno boha. Čtvrté na božie službě měl dobré skutky, jakož sě čte o nem, že po všem křesťanstvu[2667]křesťanstvu: krzeſtanſtw poslal sedm jáhnóv a s nimi sedm písařóv, aby všech svatých mučedlníkóv skutky popsali a k nemu přinesli. A ti sú všechno umučenie na knihách popsali. Páté v jeho umučení měl odplatu věčnú v nebeském království[2668]království: kralouſt.
Tu pateru věc měl také svatý Sebestián. Prvé jměl vieru velikú celú a tvrdú, že jest ostal pohanskéj viery a rozdal pro bóh své panstvie a své zbožie a chválu světskú potupil. Nebo ktož má pravú[2669]pravú: p(ra)w vieru ku bohu, ten nežádá zbožie tělestného. Jakož sě čte o nem, když ćiesař[2670]ćiesař: tyeſſarz Dioklecián bieše[2671]bieše: byeſye naň velímě laskav, že jej nade vše rytieře ustavil a povýšil nade všě pány, nemoha bez něho býti, vše podlé jeho rady činieše[2672]činieše: czynyeſſye, avšak vše zhrda, a tu vieru netolik na sobě mějieše[2673]mějieše: myegyeſſye, ale i jiných na vieře potvrďováše[2674]potvrďováše: potwrdyowaſſye. Jakož sě čte o něm, že vždy v rytierském rúšě chodieše[2675]chodieše: chodyeſye a křesťanóv u vieře potvrďováše[2676]potvrďováše: potwrdyowaſye. A když dva svatá muže, točíš svatého Marceliana a svatého Marka, dva vlastnie bratry, vediechu na popravu[2677]popravu: popraw, tehdy přiběže jich mátě prostovlasá, rujíci[2678]rujíci: rugyty sě a tepúći[2679]tepúći: teputy sě o zemi a řkúći[2680]řkúći: rzkuty: „Ó, běda mně, milí synové, že chtěte na smrt jíti z dobré vóle.“ Potom ocse[2681]ocse: oczſe přivedechu, an sě prachem usypal, an úpě a řka: „Ó, moji[2682]moji: moy milí synáčkové, proč ste sobě smrt zvolili pro tu křesťanskú vieru? Milí páni, pomozte mi mých synuov plakati.“ Opět přiběžechu jich panie,
