[180r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejest velika miestem, že viděni jsú na hoře Sion, na niež jest božie dědićstvie[2482]dědićstvie: dyedytſſtwie. Ta hora slóve Sion, to sě znamenává světlost, to jest nebeské královstvie[2483]královstvie: kralowſt, kdež jest den bez noci a světlost bez tempnosti, na niež máme opatřiti svého stvořitele. O téj hořě otázal svatý David boha a řka: „Hospodine, kto pójde na tu horu?“ A buoh jemu odpovědě a řka: „Nevinní a spravedlní a čistí.“ A protož, že tito mládenći[2484]mládenći: mladenty byli sú ćisté[2485]ćisté: tyſte dietky a nevinné, na téj hoře přebývají a bezpečni sú před svými nepřáteli.
Druhé jich veliká chvála jest tovařistvem, že mají beránka s sebú, točiž syna božieho v človečství[2486]človečství: czloweczſtwye, skrze nenž všechnu radost mají svrchovanú, jehož anjelé žádají i svatí otcsi[2487]otcsi: otczſy žádali jsú viděti mnoho tisíc let a řkúce: „Vypusť, hospodine, svého beránka nebeského.“ Netolik mají od toho beránka, ale od tovařistva anjeluo a všech svatých. Ó, jak rozkošná věc jest býti v tak velikém a svatém tovařiství, když sě jeden raduje svatostí druhého. A ta chvála znamenána jest skroze jadrná jablka, kteráž jsú Židé přinesli byli z svatéj země, ta jablka mají zrna a jádra v sobě, a žádné druhému nepřekážie, takéž svatí sú v nebesiech bez závisti. Opět jich chvála veliká jest znamenáním, že všichni mládenći[2488]mládenći: mladenty byli jsú znamenáni na čele božím ménem, točiž že jsú nazváni boží synové a čeled Jezukristova. Opět jich chvála jest velika zpievaním, že jsú zpievali zvláštie nové zpievanie, jehož jiní nemohli zpievati, a to jest bylo sladčejší než žádné varhany.
Druhé znamenává sě jich muka, když die: „Ti jsú zhubeni ze všech lidí bohu na čest, točiž vyňati jsú z viny, v kteréjž jsú byli naro[b]označení sloupcezeni, a to svú[2489]svú: ſſw krví jsú byly pokřščeni.“ A ta jich muka jest chválena, že jest první byla, neb sú oni byli první mučedlníći[2490]mučedlníći: muczedlnyty před jinými svatými. Protož svatý Augustin nazývá[2491]nazývá: nazyewa jě kvietím, neb sú prvé zkvetli v nebesiech. Opět jich muka jest pochválena, že jsú miesto syna božieho umučeni, nebo když jsú[di]jsú] gſſy syna božieho hledali, že jsú [jě]text doplněný editorem proň zbili. Jakož sě čte, když biechu třie králi do Jeruzaléma přijeli a ptali sě na nového krále, kde by sě narodil, tehdy král Herod to uslyšav, smúti sě, bojě sě, aby sě některý[2492]některý: nyekteryg král nadeň nenarodil, jenž by jej z královstvie vyhnal, protož uprosi těch tří králóv, když by to dietě nalezli v Betlémě, by jemu pověděli, a řka: „Já tam přijeda pokloním sě jemu.“ A to vece mysle jej zahubiti. A když ti třie králové nevrátichu sě do Jeruzaléma, uzřev král Herod, že jsú jím sklamali, rozhněva sě velmě i poče mysliti, kterak by to dietě zahubil. I umysli sobě, aby všechny děti zahubil a zbil, čsož jich bylo u Betlémě, aby ten, naňž péči mějieše[2493]mějieše: myegieſye, byl zahuben mezi nimi. A v ta doba božím povolením pohnal krále Heroda syn jeho před ćiesaře[2494]ćiesaře: tyeſarze do Říma, a tam súdivše[2495]súdivše: ſudywſye sě s synem za dvě létě. A dokonav svú[2496]svú: ſſw věc, vrátiv sě káza zbíti všichny děti, čsož jich bylo u Betlehemě a v tom kraji[2497]kraji: kray, kteréž bylo ve dvú[2498]dvú: dw létu[2499]létu: letw a mladšie, kteréž bylo sě toho dne urodilo. A takú žalost mezi lidmi učinil, ano pláčí a kvielé matery svých dětí. A svá dva syny káza také zahubiti.
Třetie znamenává sě jich nevina, když die: „Tiť jsú beze všie poskvrny“, neb
