mnoho na posvěcenie kostela, žádali od Ježíšě milosti, aby sě ráčil nad nimi smilovati, jako sě jest smiloval nad Zacheem, hřiechy jim odpustiti, od jiných jě zachovati jako Zachea, život věčný jim dáti; neb tak užitečně pamatovali kostela posvěcenie súce svatí. A že k tomu mají lidé pilně a snažně táhnúti a jíti, ukazuje to milostivý spasitel, jenž přišel jest, jako sám die, aby hledal a spasil, čsož jest bylo zahynulo. A tak, dietky, v tomto čtení ukazuje nám svatý Lukáš na Ježíšovi veliké milosrdenstvie, na Zacheovi pokánie pravé, na jiných reptánie nemúdré. Tu věz, že u biblí svatý Lukáš die „vyšel“, ale na mši čtú „vyšed“; protož, aby věděl, že obé učinil jest Jezus: i všel Jezus do Jericho i vyšel z Jericho. Die svatý Lukáš „všel“, neb jest ku počátku hleděl. Neb před tiemto čtením píše v osmnásté kapitole: „Ježíš, přibližujě sě k Jericho, uzdravil jest jednoho slepého“. A po tom v devatenásté kapitole inhed die „všed“, točiž v Jericho. A ten východ znamenávajě ten, ktož jest misál ustavil, položil: Vyšed Jezus, jdieše přes Jericho, vyšed z Jericho, minul jest Jericho a šel jest k Jeruzalému, jakož po skonání tohoto čtenie die svatý Lukáš, že bieše blízko u Jeruzaléma. I zdá mi sě, že lépe by bylo, by byli nechybili tak, jakož svatý Lukáš píše a řka: „Všed Jezus skrzě Jericho.“ Aniž věz, kto jest položil „vyšed Jezus“. Snad chybiti mohl písař, ale svatý Lukáš, ten jest nechybil a řka: „Vyšel Jezus skrze Jericho,“ točiž z Jericho, „i šel jest skroze Jericho k Jeruzalému.“
„A aj, muž jménem Zacheus.“ Že die „a aj“, v tom ukazuje svatý Lukáš, že Zacheus byl jest slovutný i že jest měl pilnost velikú, aby uzřel Ježíšě, slovutný byl jest i pro to, že byl jest bohatý i pro to, že byl jest hřiešník zjevný nad jinými. Pro prvú příčinu slovutnosti hoden jest chvály, ale pro druhú hoden jest tresktánie i hanby. A tak die svatý Lukáš: „A aj, muž jménem Zacheus.“ Menuje ho pro to, že hoden jest toho pro žádost velikú, již jest měl, aby viděl Ježíše. Druhé pro to, že brzo sě ku pokání obrátil. Třetie, že sě právě kál. Čtvrté pro to, že v knichách Ježíšových k věčné radosti byl jest připsán. „A ten bieše knieže zevných hřiešníkuo. A bohatý.“ Aj, v tom sě ukazuje hojnost Ježíšova milosrdenstvie, že netoliko hřiešníka hotov jest přijieći, ale hřiešníka nad hřiešníky; neb knieže nad hřiešnými jest najvěcší hřiešník zjevný. A jako prvé psal sem v kázaní třetie neděle po svatéj trojici o zjevných hřiešnících, též tuto rozuměj, že zjevný hřiešník jest ten, kterýž netbaje hanby hřeší zjevně. A tak prázdné ženy, kostečníci, sváteční tanečníci, lichevníci, zjevní hřiešníci, lakomí trhovníci neb kupci jsú zjevní hřiešníci. Pak knieže nad ćemi jest, kdož účastenstvie má s nimi v hřiechu a jimi vládne. A tak žena ta, kteráž chová ženy jiným nebo prázdných žen, ta jest kněžna nad jinými zjevnými hřiešnicemi, a ta slóve nad kurvami kurva. Též ktož drží miesto kopéřské neb kostečné, jest ten kostkář nad kostkáři, ne pro to, aby uměl najlépe hráti, ale pro to, že vinen jest těch všech chřiechů zlosti, kteráž sě děje při jeho koperství. Též hospodář, kterýž odpúščí a přepúščí vědomě u domu smilniti neb v kostky hráti. Též diem i o tanci, jímž v neděli
