velími brzo kázal duom učistiti, aby číst byl. A ktyž by to knieže nebo ten pán všel, aby ničs šěředného neviděl. Též my, nebožátka hřiešní, chtěme li, aby k nám duch svatý přišel, v našě srdce, máme svój duom, točiž své srdce, umésti a učistiti od zlých skutkuo, chřiechuo sě varovaći a dobrých sě skutkuo nádržeti. A tak příde v našě srdce duch svatý.
Dále praví ve čtení: „Ućešitel duch svatý, kohož pošle otec ve jméno mé, ten vás naučí všeho.“ Obyčej jest, dietky milé, ktyž kterého hostě čekají mocného a velikého do hospody, tehda sě všechna čelédka raduje, že má taký host mocný přijíti, nebo čekají daruo od neho, a již jest blízko. Též milí svatí apoštolové čekali sú příští ducha svatého, a když jest přišel, radovali sú sě velímě a s velikú radostí sú jej přivítali a přijali, též my, hřiešní nebožátka, máme sě připraviti dnešní den, abychme toho milého hostě, točižto svatého ducha, přivítali a přijali čistým srdcem a s velikú žádostí. Nebo ktyž jest syn boží vstúpil na nebe, tehda sú apoštolé ostali na tomto svěće jakžto slepí, jakžto umrlí, jakžto mdlí, jakžto opuščení a byli sú smúceni. Protož pán buoh, vida jich truchlost a žalost, slíbil jim poslati ućešitele ducha svatého. Jako by řekl a řka: „Ktyž sem byl mezi vámi, obradoval sem vás, obživil sem vás, očistil sem vás a osviećil sem vás a potvrdil sem vás.“
Též duch svatý pateru věc učini dobrú pro ty pateře zlé věci, ješto jest učinil hřiech duši. První zlé jest, ješto jest učinil hřiech duši, jest strach srdce, nebo toho všeho času, kteréhož člověk má hřiech na svém srdci, nemóže býti vesel, nebo ten jistý hřiech kúsá jeho jakžto črv na jeho svědomí. A protož ten člověk přirovnává sě synóm israhelským, ješto jsú nemohli ućešeni býti skrze Mojžiešě pro skutek anebo pro účinek ćežký. Jakož sě čte v knihách Exodu takto, že zajisté praví byli sú obćieženi dielem tvrdým od Faraona. Faraon jest diábel, kterýžto obćežuje hřiešné lidi dielem tvrdým a najtvrdším, to jest hřiechem, anebo žádné dielo nenie tak ćežké a tak tvrdé jako jest hřiech, nebo diábel nedá člověku odpočinúti v jednom hřiechu, ale vede jej a žene jej z hřiechu do hřiechu. Ač již člověk slúží diáblu pýchú, nemáť na tom dosti, ale chtě, aby byl utrhač, lakomec, smilník, cizoložník, vražedlník, a tak žene jeho z hřiechu do hřiechu. Taćí lidé nemohú býti veseli, kteří mají hřiech na duši, nebo kúsá jě na duši jakžto črv někaký na svědomí jejich. Protož tací mají volati ku pánu bohu dnešní den, aby jim poslal ućešitele ducha svatého. Proč? Aby zproščeni byli od hřiechu.
Druhé zlé, ješto jest učinil hřiech duši, to jest zbavenie života věčného, nebo hřiech zbavuje dušě života jejieho, točiž milého boha, nebo buoh jest život dušě. Jakož praví prorok: „Anima que peccaverit, ipsa morietur.“cizojazyčný text Dušě, kteráž shřeší, ona umře.
