a to u boha obdržela. Takéž prosmy milého hospodina, ať nás ráčí všeho zlého uchovati. Sedmé uprositi sobě všicknu milost, jakož praví syn boží: „Jeden člověk v noci přišel k svému přieteli, prosě jeho, aby jemu požíčel pecna chleba, a ten přietel jemu odpovědě a řka: Čemus dřéve nepřišel, jižť ležím s svými dětmi a zavřienyť jsú dveři, nemohuť vstáti ani chleba dáti.“ I on počě jeho velmi dlúho prositi a nerodi nikam jíti. I ten přietel nevěda, co s ním učiniti, an jemu neda spáti, tluka naň a prosě jeho, že musí vstáti a dáti jemu chleba již ne pro přietelstvie, ale pro jeho snaženstvie, že jeho snažně prosieše. Takéž, ač již jest hospodin v nebesiech s svými svatými a nechce nás v které truchlosti uslyšěti a nechce nám potřeby dáti. Prosme jeho snažně a tlucme naň a nedajme jemu pokoje, vždyť nás musí uslyšěti, ač pro naši dobrotu, ale pro naše volánie. Jako máti dá chleba dietěti, aby neplakalo, takéž král nebeský dá nám svú milost, abychom jeho nestarali.
O třetiem mámy znamenati, že mámy hospodina prositi múdřě a pokorně a snažně. Prvé mámy jeho prositi múdřě, abychom věděli, co prosiec a kterú řěčí a kterak. Neb ktož nemúdřě prosí, ten nemúdré dary béře. A ktož prosí nevěda co, vezme, což nechce. A ktož prosí boha ležě, tomu bóh spě odplatí. Protož ktož chce co u pána prositi, musí s dobrými koláči jíti a múdřě prositi s přáteli, kteréž pán rád vidí. Takéž když chceš boha zač prositi, musíš přědeň do kostela jíti s dobrými skutky a prositi jeho snažně a svatých nazývati, by ráčili sě za tě přimluviti. Druhé mámy prositi pokorně jako onen sluha prosil svého pána, pad na zemi k jeho nohám, i odpustil jemu deset tisícuov kop dluhu. A svatá Maří Magdalena pokorně prosila a plačíci, i odpustil jie hospodin všechny hřiechy. Třetie mámy snažně prositi jako ona žena pohanská snažně prosila, ješto buoh s ní nechtěl mluviti, však ona sě nerozpáčila, ale vždy snažně prosila i obdržala jest své dceři zdravie a sobě boží milost. Čtvrté znamenajte, kterak mámy prositi a co a kterú řěčí. Takto mámy prositi a tuto řieci: „Otče náš, jenž si v nebesiech“ etc.cizojazyčný text To slóve božie modlitba, neb ješto ji sám pán buoh složil. Když sú jeho apoštoli prosili a řkúce: „Milý hospodine, rač ny naučiti modliti sě bohu.“ An jim vece: „Takto sě modlte a tak řiekajíce: „Otče náš.“ Ta modlitba slóve po latinsku a i jest nálepšie i najdóstojnějšie, protože ji sám buoh složil a dal ji apoštoluom a kázal ji učiti vše křesťanstvo. A když papež složí kterú modlitbu, dá od nie veliké odpustky ten, ktož rád páteřě pěje, což pak má veliké odpustky. Ta modlidba svatá má v sobě sedmeru prozbu, kterúž mámy boha prositi. Prvé tři prozby jsú duchovnie a čtyři tělesné. Abyšte věděli, které jsú to prozby a tiem snažnějie páteř pěli, znamenajte.
