křechkost, jako milý otec učí a napomíná své dietky, aby sě utekly k němu, když jě co zlého potká: žalost, truchlost nebo která bolest, abychom běžali k hospodinu a jeho snažně prosili. Neb což koli nábožně a pokorně prosímy, to vše na bozě obdržímy, a protož, že jsú nynie dnové prosící a prositedlní, jenž vy řečete Křížové dni, že po křížiech chodí, prosiec boha za dobrý čas a za všěcku potřěbu. Protož mámy nynie boha snažně hledati a modliti sě a prositi sobě za zdravie, za sčěstie a hřiechuov odpuštěnie a našim dušiem za královstvie nebeské. V těch sloviech mámy trojí věc znamenati.
Prvé, kdy mámy prositi, druhé, proč mámy prositi, třetie, kterak mámy prositi. Neb jest nám jeho vždy potřěba ráno i večer, ve dne i v noci, zamladu i na starost, v chudobě i v zboží. A to sám buoh pověděl: „Vždy sě bohu modlte a nikdy nepřěstávajte.“ Též praví svatý Dobeš: „Na každý čas chval hospodina a pros jeho, ať tvú věc obmyslí a tvéj cěsty zpósobí.“ Protož jsú svatí mši ustavili na každý den a svatéj hodiny, abychom v každú hodinu chválili boha a prosili jeho za vše dobré.
O druhém mámy znamenati, že pro dvojí věc mámy boha vždy prositi. Prvé proto, že jest sám bóh kázal prositi. A to píše svatý Jan a řka: „I dokavad jste neprosili něco na mně, proste, vezmete a naplníť se vašě žádost.“ A což pán káže, to musijí lidé učiniti. A když sám král nebeský kázal nám u sebe prositi, mámy jeho s právem prositi, neb nám on chce rád dáti, bychom jeho jedné chtěli prositi. Druhé mámy boha prositi pro náš užitek, že sobě uprosímy u boha, což budem žádati. Prvé uprosímy sobě zdravie, jako král Ezechiáš uprosil sobě patnádcte let živu býti. Druhé potřěbu našemu tělu, jako ona vdovice chudá, ješto měla selzići oleje a shrst múky v hladné léto, i chtěla to snědúc svým synem umřieti. A zaplakavši poprosi boha, inhed bóh posla svatého Eliášě k ní a da jie všeho dobrého dosti. Třetí uprosímy sobě hřiechuov odpuštěnie jako lotr na kříži a jako zjevný hřiešník, stoje za dveřmi v kostele, prosil sobě hřiechuov odpuštěnie. Čtvrté uprosímy sobě nebeské královstvie, jako svatý Eliáš jednú prosil boha, že nešel déšť tři léta a šest měsécuov, druhé opět prosil boha, že proň prozbú odmekl nebeské královstvie a nebesa, že veliký déšť šel a z zemí zplodil. Páté uprosímy své duši spasení, jako nyní větčší měščené, ješto sě měli propadnúti, po třidcěti dnech tu uprosili sobě zdravie. Také zda by sě měla tvá dušě propadnúti do pekla pro tvé hřiechy, prosmy boha, ať ny toho ráčí uchovati. Šesté, aby uprosil sobě všeho zlého zbavenie jako ona žena pohanská, ješto v její dceru byl čert vstúpil, ana běžela za synem božím volajíci a prosieci, by jejie dci byla črta zbavena,
