Druhé jest bohatý lstivý, to jest tento svět, jenž jest pln zbožie, střiebra a zlatta, ale lstivý jest, takže mnoho slibuje, a málo dává. Slibuje dáti dlúhé zdravie a mnoho zbožie, a nazajtřie příde smrt a toho všeho ukrátí. Toho jest přemohl svatý Zigmundus, takže jest světu neslúžil, ale samému bohu. Jakož syn božie pověděl a řka: „Nemóž ižádný dvěma pánoma slúžiti, nemóžete bohu slúžiti a světu.“ Ale mnozí bohu slúžie a črtu sě ostuditi nechtie. Třetie chudý pyšný, to jest ćelo člověčí, ješto sě jest naho urodilo a naho musí v zemi tam jíti, a to jest velmě pyšné, že jedno chtě sě okrášlovati a chtě píti a jiesti a pyšně choditi a dlúho spáti a cizieho požívati, a to jest přemohl svatý Zigmundus. Jakož sě čte o nem, že když bieše králem u Burgundii, tehdy pohanskú vieru tupieše a křesťanskú plodieše a bojováše velímě o ni. Tehdy jeden král pohanský pozvav jeho k sobě za přieměřím, i sťa jemu hlavu a uvrže jej v jeden potok. A tu ležal tři léta, po třech letech nalezen popršlkem nebeským. A tu veliké divy činil, mrtvé křiesil, dvanáste slepých osvietil a mnoho nemocných uzdravil. Protož prosmy jeho, ať nás ráčí uzdraviti.
O třetiem máme znamenati, že jeho chvála a koruna jest trojie. Prvú měl korunu panenskú, takže jest v čistotě přebýval. Druhú zpovědlníkovú, takže jest kázal vieru křesťanskú. Třetí mučedlníkovú, že jest prolil svú svatú krev pro méno božie.
Druhú odplatu vzal, že jeho svaté ćelo mnoho divóv činilo, takže dva mrtvá vzkřiesil u Burgundii a mnoho nemocných uzdravil.
Třetie, že jeho svaté ćelo ćiesař do Čech přinesl, na každý den veliké divy ukazujě, takže mnoho nemocných uzdravuje a mrtvých vzkřešujě. A zkvetlo jest nynie nade vše svaté, jakož jest známo těm, ktož jsú u Praze byli. Protož prosmy jeho milosti, ať nám na boze uprosí našim hřiechóm odpuščenie a potom nebeské královstvie. Jehož mně etc.cizojazyčný text
De Invencione sancte Cruciscizojazyčný text
Ostendit ei lignum, quod cum misisset in aquas etc.cizojazyčný text Tato slova sě čtú v Starém zákoně, a ta sě česky vypravují takto: „Buoh ukázal Mojžiešovi dřevo jedno. Když je Mojžieš vloži u vodu, hned voda osladne jako med.“ Nebo když Židé biechu na púšči i nemějiechu čso píti, ano všichna voda mořská bieše slaná. A když zvolachu k bohu, tehdy buoh ukáza jedno dřevo Mojžiešovi a řka: „Uvrz to dřevo u vodu a hned ta voda bude sladká.“ An to učinil a hned voda zby všie hořkosti. Ta slova móžem dnes přirovnati od nalezenie tohoto duostojného dřeva svatého kříže, kteréž jest buoh jakžto dnešní den ukázal, kdy jest Jidáš jej nalezl, aneb tehdy, když jest buoh ćiesařovi Konstantinovi na nebi svatý kříž ukázal a tehdy vody všech truchlostí obrátily sě v sladkost všie radostí. V těch sloviech móžem dvojí věc znamenati. Najprvé svatého kříže nalezenie v tom když die a řka „ukáza jemu dřevo“. Druhé svatého kříže oslavenie a naše potřebenstvie, když die a řka „obráti u vodu sladkú“.
O
