[167r]číslo strany rukopisuprknu zvrtanému rukama opak přivázachu provazy dobřě na šesti miestech, kteréžto prkno s jednoho koncě obostřichu, v tu lúku v zemi sú vtekli. A když tváří k východu sluncě obrácen bieše, někteří z ókol stojících řekli sú: „Obraťte ho tváří na západ sluncě, ale ne na východ, neb jest kacieř.“ I stalo sě tak. A za hrdlo bieše k tomu prknu přivázán některakým črným a sazivým řetězem, na němžto tu jeden chudý kotlík u ohně věšal. A uzřěv ten řetěz, řekl jest katóm: „Pán Ježíš Kristus, mój milý vykupitel a spasitel, ukrutnějším a těžším řetězem pro mě vázán jest. A já, biedný, nestydím sě pro jeho svaté jméno tiemto vázán býti.“ A pod nohy jeho dvě otiepy drev biechu podložili, na nohách také svých ještě botky své a jedno púto jmějieše. A tak okolo něho ze všěch stran těmi otiepkami, slamú proměšujíce, k samému životu, nakladechu až do hrdla. A prvé, než jeho zapálichu, přijel k němu maršálek říšský Happe z Popenheimu a s ním Klemóv syn, mistra Jana napomínajíce, aby ještě život svój při zdraví zachoval a aby učenie a kázanie svá odvolal a jich sě odpřisáhl. A mistr Hus, vzhléd vzhóru v nebi, vysokým hlasem a rozomným odpovědě: „Buoh mi svědek jest, že sem těch věcí, kteréžto mně falešně skrzě křivé svědky připsány sú, nikdy neučil ani kázal. Ale první úmysl mého kázanie, učenie a psánie i jiných mých všěch skutkóv byl jest, abych