[44]číslo strany rukopisuse všecko množství a chválil Xanta. Tu ten žák[dr]žák] Žak padl Xantovi před nohy, řka: O, vysoce učený učiteli, teď já vyznávám, že od tebe přemožen jsem. Protož prosím tebe, aby ti na tu smlouvu zděláni listové podlé tvé vůle zkaženi byli. K tomu přivolil Xantus na žádost lidí.

Když pak zase domův se navrátili, prosil Ezop Xanta pro zasloužení jeho, aby ho svobodného učinil a propustil. Ale on potupoval ho a lál mu, řka: Jdiž tam pryč ode mne, ty převelmi veliký čarodějníče, neb dnes na mně nevyprosíš. A vyjda před dvéře, jestliže uhlídáš dvě vrány, tehdy mi pověz, nebť jest dobré znamení dvě vrány viděti, jednu pak jest velmi zle. Ezop vyšed, uhlédal dvě vráně na jednom stromu seděti a hned to oznámil pánu svému. Xantus vyšed z domu a neuhlédav než jedinou (nebo druhá byla již pryč uletěla), řekl k Ezopovi: Pověziž mi, od šibenice vyprošený, kdež jsou ty dvě vrány, kteréž pravíš, že jsi viděl? Ezop: Když jsem já tobě domů praviti[ds]praviti] prawjti chodil, zatím od ní druhá[dt]druhá] druha preč odletěla. Xantus řekl k němu: Ty podvodný lotříku, hned jest tobě to přirození, aby ty mne vzdycky tvým plískáním a švástáním šálil, ale naposledy za své lsti slibujiť, že odplatu, ja[45]číslo strany rukopisukožs již dávno zasloužil, vezmeš.

A hned to pověděv, rozkázal[du]rozkázal] rozkazal ho svléci a velmi ukrutně mrskati a bíti. Té pak chvíle, když Ezopa mrskali, přišel jeden k Xantovi, zuvě ho k obědu. A Ezop jakožto z bolesti vzkřikl: Běda mně, běda mým plecům, běda mně bídnému a nuznému nade všeckny nuzné, ješto já, vida dvě vrány, bit jsem, Xantus pak neviděv než jedinou, pozván jest na hody. Xantus, podiviv se rychlosti a ostrosti vtipu jeho, řekl k těm, kteříž ho mrskali: Poslechněte mne a nechte ho, nechť ho neštěstí jinde potká.

Po několika pak dnech řekl Xantus k Ezopovi: Připrav nám strojný a hojný stůl, neb žáci moji[dv]moji] mogj se mnou jísti budou. A on nakoupil všeho hojnost, čehož potřebí bylo, šel domů, nalezl paní na mazhauze ležící, řekl k ní: Paní, prosím vás, maličko tuto pohlídejte, aby pes té špíže nepojedl, kterouž já teď na stůl stavím. A paní řekla: Jedno jdi, kde chceš, a nestarej se, neb já v zadku oči mám. Připraviv pak Ezop všecko, což potřebí bylo, vrátil se zase na mazhauz a nalezl[dw]nalezl] nalez paní, ana spí, hřbetem se k stolu obrátivší. I rozpomenuv se na ta slova, kterak mu odpověděla, i přiloudil se mlče a pozdvihl jí[dx]pozdvihl jí] pozdwjhl gi šatův nahoru, a odkryv jí[dy]jí] gi zadek,