[16]číslo strany rukopisuzaplatiti. Řekl Xantus: Toť by bylo neslýchané, přes to pak žena má jest spanilejší, než aby ji mohla od něho služba příjemná býti. Tedy řekli žáci: Mistře, ty máš mnoho prácí, pro kteréž žena tvá nebude se hněvati, když on je dělati bude. I řekl Xantus: Zeptejme se, čemu se učil a co umí, abychom peněz darmo nedávali. A obrátiv se k Ezopovi, řekl: Zdař Bůh, pacholíku. A Ezop řekl: Prosím tebe, nechej mne s pokojem. Xantus opět řekl: Já pozdravuji tebe. Ezop řekl: A já tebe. Xantus pak vetce: Není-liť těžko, odpověz mi k otázce mé, pověz, odkud jsi aneb z čeho jsi? Odpověděl Ezop: Z masa. Xantus mu řekl: Já tak nemíním, pověz, kde jsi se narodil? Ezop řekl: V životě matky mé. Xantus řekl: Na to já se také neptám, ale v kterém kraji a na kterém místě jsi se rodil? Ezop odpověděl: Mátě má mi nepověděla, v které komoře mne porodila, v komoře-li bylo čili krom komňaty aneb kde na mazhauze. Xantus řekl: Pověz, čemus se učil anebo co umíš? Ezop odpověděl, že nic. Xantus zase: Kudy to přichází? Odpověděl Ezop: Když tito moji tovaryší[ao]moji tovaryší] mogj towaryſſý všecky věci[ap]věci] wěcý umějí, tehdyť jsou mně nic nepozůstavili. Té odpovědi podivili se [17]číslo strany rukopisužáci a řekli: Pod moudrostí[aq]moudrostí] Maudroſti boží, že jest z míry dobrou odpověd dal, nebo žádný se nenalézá, aby všeckny věci[ar]věci] wěcý uměti měl, protožť se tak srdečně smál[as]smál] ſmal. Xantus mu řekl: Chceš-li, ať tě koupím? Odpověděl Ezop: Máš toho vůli, žádný[at]žádný] žadný tě nenutí, však máš-li[au]máš-li] maſſli tu mysl, tehdy vytáhni opasek a čti peníze. Pakli nechceš, nebudeš darmo trhati měšce. Tu žáci řekli mezi sebou: Věru jest učenější nežli náš mistr. Xantus řekl: Prosím tebe, pověz mi, kdybych tě koupil, neutečeš-li ode mne? Ezop odpověděl: Budu-liť co chtíti učiniti, s těžkem se s tebou o to budu raditi. Xantus řekl: Dobře mluvíš, než toť škodí, že jsi z Nepodobic. Odpověděl Ezop: Nemá se hleděti na nepodobnost těla, ale mysl a vtip člověka, ty se poznati mají a tomu se rozuměti má. Tu teprvá Xantus vece k prodavači: Zač ho dáš? A prodavač odpověděl: Ty jsi v tom kupectví takovém, tuším, mnoho nebýval. Řekl Xantus: Čím to? Odpověděl prodavač: Protože těch pěkných necháš a toho mrzkého sobě oblibuješ. Některého z těchto dvou kup a toho já tobě přidám[av]přidám] přidam. Odpověděl Xantus: Prosím tebe, zač ho dáš? Řekl prodavač: Za šedesát dukátův. A žáci hned za něj peníze ty odčetli