[95v]číslo strany rukopisuzískali, to již ztratiti musíme, avšak tobě to nadarmo nenie, vždyť se toho dočekáme, že se nad tebú pomstíme[lt]pomstíme] pomſtieme! Vzbudíme proti tobě krále jiného, jenžto vieru křesťanskú potupí, tolik nad tebú trýzní učiní, že křesťanské viery budeš musiti zapřieti.“ A to se jest stalo, že Julianus ciesař jeho jav, pro vieru do smrti jej umučil. Ale předtím Judas byl pokřtěn a bylo jemu jiné jméno křestné dáno – Quiriacus; potom biskupem v Jeruzalémě byl. A potom po malých časiech svatá Helena poslala jeho, aby svaté hřebíky nalezl, jakož jest to učinil, na to miesto šed, bohu se pomodlil, a ty svaté hřebíky nalez, svatéj Heleně je dal. A potom po malých časiech Julianus ciesař, svaté viery protivník, přikázal po všech vlastech znamenie sv. kříže zahladiti. A že svatý Quiriacus svatý kříž byl nalezl, proto naň Julianus tiem lítější byl, protož jej jíti kázav dlúho trýznil a nutil, aby se pohanským modlám modlil. A když k tomu nikterak svatý Quiriacus nepovolil, kázal jemu pravú ruku utíti řka: „Ta ruka jest mnoho psala proti těm, ješto se našim bohóm modlé.“ Jemužto svatý Quiriacus vece: „Nemilostivý pse, dobřes mi učinil, žes mě téj ruky zbavil! Nebo prvé, než sem v Jezukrista věřil, ta hřiešná ruka mnoho jest psala [96r]číslo strany rukopisuproti těm, ješto v Jezukrista věří. A protož dobře se jest stalo, žes mě nad ní pomstil.“ Tehdy Julianus, kteréž najvětšie muky mohl vymysliti, těmi kázal sv. Quiriaca mučiti a najposléze jeho prsi kázal ostrým mečem prokláti. A tu jest skonal a milému bohu se dostal.
Viti et Modesticizojazyčný text
Iustorum anime in manu Dei sunt et non tanget illos tormentum malicie.cizojazyčný text[76]Sap 3,1 Dnes cierkev svatá, matka naše, slaví a světí den milého sv. Víta s jeho tovaryši – s Modestem a s Krescencií, jeho pěstúnkú. A počínající matka naše o jich slávě i die takto: „Duše spravedlivých v rukú božích jsú a nedotkne jich ruka zlosti.“ Neb jsú mnohé věci, kteréžto překážejí a nedadie člověku přijíti do královstvie nebeského, totiž svět, tělo a diábel. Nebo svět odtrhá a odvodí[lu]odvodí] odwodie svými ctnostmi, kteréžto šenkuje, aby člověk nepřišel do ctnosti královstvie nebeského. Tělo odtrhá člověka od královstvie nebeského svými rozkošemi. Diábel odtrhá člověka svú závistí, neb závidí, že člověk má vlásti tím příbytkem, kterýž jest on ztratil, a odtrhá člověka, což najviece móže. A čím lepšie jest člověk, tím viece se jemu protiví, nebo zlými v pokoji vládne. A protož jim netbá překážeti. A nenie div, že dobrých pokúšie, neb
