[96v]číslo strany rukopisudrahý jest poklad duše spravedlivého člověka. A ač se jim velmi protiví, však milý buoh jest stráže jich. A protož die: „Duše spravedlivých v rukú božích jsú.“ V kterýchžto sloviech tři věci znamenati muožeme. Najprvé svatých těchto svatý život tu, kdež die „spravedlivých“. Druhé veliké jich bezpečenstvie tu, kdež die „v rukú božích“. Třetie jich ščestie tu, kdež die „nedotkne se jich muka zlosti“. U prvním[lv]prvním] prwniem znamenajme, že svatý Vít a Modestus, jeho pěstún, a jeho chovačka slovú spravedliví pro trojí věc. Najprvé, že jsú spravedlivost a svatost milovali, jakož o tom stojí psáno v knihách Múdrosti: „Milujte spravedlnost, kteřížto súdíte zemi.“ Druhé, že spravedlivost a svatost skutkem naplňovali jsú, jakož David praví: „Zvěstovaly jsú nebesa spravedlnost jeho.“ Totížto svatí jeho, kteříž jie bránili až do smrti. A Šalomún die: „Pro spravedlivost bojuj až do smrti.“ Jenžto svatý Vít s svými tovaryši dobře naplnili jsú. Protož se čte o svatém Vítě, že když jest byl v jedenácti letech a když modlami pohrzel a jim se modliti nechtěl, od otce často byl bit. A uslyšav to Valerianus vládař, zavolal jest dietěte k sobě. A když se nechtěl modlám klaniti, kázal jeho kyji bíti, ale ramena těch a toho vládaře uschly sú i ruce.