[90v]číslo strany rukopisusnažně popsal, že Jeruzalém pro smrt spasitele našeho a pro svatého Jakuba umučenie to město jest zkaženo a židovský lid po světě rozehnán a do dnešnieho dne porobeni jsú, a řka jim hospodin ve svém předpovědění takto: „Jeruzalémské město, neostane tebe kámen na kameni! Proto že jsi nepoznalo času navštievení tvého.“ Ale že hospodin milostivý hřiešných lidí, aby se polepšili, dlúho čeká, aby židé omluvy neměli, čtyrydceti let hospodin jich pokání čekal a mezi ně své apoštoly a zvláště svatého Jakuba poslal, aby jim slovo božie kázal. A když sú jich svatým napomínaním nemohli ku pokání navésti, přepustil mezi nimi hospodin hrozné zázraky. Najprvé ukázala se jedna přesvětlá hvězda, k meči velmi podobná, přes celé léto jako plamen hořiecie. Na jedny také židovské hody o puolnoci tak dlúho blýskota[ky]blýskota] blizkota stála, že jsú všickni mněli, by den byl. Několik také dní, když slunce za horu zašlo, viděni jsú vozové a množstvie oděncuov, v oblaciech se znášejíc. A potom čtvrté léto před jeruzalémským obležením jeden člověk, Ananiášóv syn, toho dne na židovské letnice poče nemotorným[kz]nemotorným] niemotornym hlasem volati, jako by smysla zbyl, řka: „Hlas na vzchod slunce, hlas na západ slunce, hlas na kříž světa, hlas na [91r]číslo strany rukopisunevěsty i na ženichy! Hlas na všecky lidi!“ To židé uslyševši, jeho se nabili. A on tím viece volal řka: „Běda, běda, běda Jeruzalémskému městu!“ Proněžto před súdci jej přivedše, kázali jeho tělo až do kostí dráti. Ale proto on ani se modlil ani plakal, ale vždy volal hrozným křikem: „Běda, běda Jeruzalémskému městu!“ Proto židé ti, tak veliké zázraky vidúce, ani se polepšili, ani kterého pokání učinili. Po těch čtyrydceti letech přepustil hospodin, že Titus a Vespezianus, ta kniežata římská, Jeruzalém oblehše, to město všecko obořili. O tom se takto píše. Že Vespezianus ten den, na židovskú Veliku noc, na kterýžto den ze všeho kraje do chrámu se sebrali, mocně město oblehl, takže kteříž byli na hody přišli, v městě sú zavřieni. A když tak vojensky ležiechu, tehdy z Říma poselstvie přišlo, že Vespezianus ciesařem volen. A tak ihned se pozdvih, svého syna Tita u vojště ostaviv, do Říma jel. A když tu Titus vojensky ležal dvě létě, taký hlad v městě Jeruzalémě byl, takže otcové a matery svým synóm a dcerám a synové otcóm a materám, mužové svým ženám netoliko rukama, ale i zuby kúsajíc krmi odjímáchu. A podobní mládencové, někdy silní, mdlobú po uliciech povíjejíc se chodiec,