[10r]číslo strany rukopisusvatí u pána boha nalezli a získali sú, z jejichžto čísla byl jest také jeden milý sv. Mikuláš, jenž podobně řéci mohl ta slova na počátku kázni propověděná řka: „Nalezl sem milost u milého boha.“ Jistě milý sv. Mikuláš velikú milost u pána boha nalezl, neb veškeren život jeho i tak smrt jeho úplně milostivá byla a plná všelikých daruov a milosti božie. A o tom pořád znamenajte[18]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „znamenati máme“, po straně připsány mladšíma rukama varianty jmen Mikulášových rodičů (ruka A: Effanius; Otec jménem Epifa[nes]; ruka B: Ephanius, Joha[na]. Najprvé na tom, že se milostivě narodil, neb otcem i také matkú od mocných a dobře urozených lidí pošel. Ačkoli ještě biechu[19]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „byli“ mladí lidé, avšak stav svuoj manželský poctivě sú vedli. Ne pro žádost smilstvie nečistého, ale pro obdrženie plodu. Také narozenie milého sv. Mikuláše milostivé jest bylo tím obyčejem, že dokovadž ještě bieše děťátkem a prsi matky své sál, tehda dvakrát v témdni, totiž v středu a v pátek, jednú obden pokrm své matky přijímal. A to bylo znamenie a počátek jeho svatosti, že, ještě vise u prsí matky své, chtěl dva dni v témdni postiti. Neb taková věc nepřicházela od přirozenie, ale zvláštiem darem božím. Bylo také narozenie jeho milostivé tím kusem, neb když ho v kúpeli omývali, tehda první den stáše prost v medenici na svých nožičkách. A to bylo znamenie, že potom měl míti mysl svú upřiemo nazdviženú k milému bohu. Jakož to dobře ukázal tiem obyčejem, že zbožie své tajně