[121v]číslo strany rukopisubývá i všechna šerednost přikryta bude.“ Ó, spasená slze, jenž duši čistíš[qh]čistíš] cziſtieſs, svědomie obvlažuješ a k nebesóm cestu ukazuješ. A srovnáť se s ním svatý Bernart a řka takto: „Ó, přeblahoslavená slze, s tebúť jest milosrdenstvie, jenž před obličejem hrozného súdce jíti se nestydíš[qi]nestydíš] neſtydieſs a ortel neboli přísud proti hřiešnému stavuješ a protiv nepřátelóm na nás žalujícím, neb ty tam docházíš, kdež tělo přijíti nemuože.“ A svatý Jeroným takto praví: „Více diábly urážejí slze nábožné nežli muky pekelné.“ Třetie diábel, obžerstvie neboli lakota, ten v ustech panuje. A o tom máme příklad na onom bohatci rozkošném, jenž ústavně[144]mladší rukou přepsáno na „ustavičně“ chtěl rozkošně jísti a píti. O němžto psáno ve čtení[qj]čtení] cztenie svatého Lukáše, capitulo 16.cizojazyčný text: „A na chudého Lazara a biedného hleděti nechtěl ani vzpomenúti.“ A potom, jsa v mukách pekelných, prosil od Lazara kropet vody, aby obvlažil jazyk svój, a ta se jemu dostati nemohla. Ten také čert lidi i podnes na tomto světě velmi posedl a obklíčil, neb viece jich jest, jenž stojie o rozkošné časté jiedlo a pitie nežli o puost a utrpenie těla svého, chtiece každú chvíli plni býti, jichžto buoh břicho. A protož častokrát se přiházie, že to, což v utěšení[qk]utěšení] vtieſſenie a v rozkoši spijeme a snieme, toho potom nemocí těžce požici mosíme. Ten jistý čert v ustech téjto svaté paní také velmi panováše[145]část slova škrtnuta a mladší rukou přepsáno na „panoval“, ale