[116v]číslo strany rukopisuvstaň a buď zdráv, chval pána boha, stvořitele svého.“ A tak jest ihned vstal a bieše zdráv. Tehda písař králuov Joziáš tak řečený, jenž ho na provazi vedieše, viděv ten veliký div, i padne k jeho nohám a bude žádati milosti a prositi, aby ho také k vieře křesťanské přijal. A znamenav to biskup Abiatar, kázal ho jíti, i die jemu řka: „Leč téj viery zapříš[pi]zapříš] zaprzieſs a jméno Kristovo pohaníš[pj]pohaníš] pohanieſs, budeš i s Jakubem zahuben.“ Die jemu Joziáš: „Zlořečený ty jsi a prokleti[pk]prokleti] prokletie buďte tvoji bohové, než jméno pána mého Jezukrista buď pochváleno i býti má na věky.“ Tehda biskup židovský káže jemu kamením jeho usta svatá ztlúci. A vzkázal Herodovi, proše jeho, aby jej i Jakuba kázal stieti. A když již měli stínáni býti, svatý Jakub prosil, aby jemu lahvici podali s vodú, v kteréžto vodě pokřtí Joziáše. A tu pak hlavy jejich oběma jsú stínány. A tak jest ten duostojný apoštol pro jméno božie a pro vieru křesťanskú svuoj život dokonal, pro kterúžto smrt vzal jest odplatu věčnú v nebeském království[pl]království] kralowſtwie. Mnoho také svatý Jakub po své smrti divuov na tomto světě činil na posílení[pm]posílení] posieleni křesťanské viery. A všech jiných nechajíce pro ukrácení, o jednom vám chci pověděti. Takže člověk nějaký dopustil se byl velmi hrubého a velikého hřiechu. A takže kněz biskup toho města