křiesí.“ Uslyšav to Teofilus, vece: „Nepodobné jest to, Pavle, by on mrtvé křísil, aby to pravda byla, umie liť to on učiniti, tehda žaláře prázden bude.“ K němužto svatý Pavel vece: „Ne tak ale, jakož jest Kristus z mrtvých vstal, jakož lidé praví, však s kříže sstúpiti nechtěl. Takéž Petr tím příkladem, což slyším od lidí, nechce sám se zprostiti, ale hotov jest pro Krista umřieti.“ K němužto Teofilus vece: „Pavle, spósob to, ať by mého syna vzkřiesil, kterýžť jest umřel před čtyrydceti lety, a jáť v jeho boha uvěřím a z žaláře jeho propustím.“ Tu řeč svatý Pavel uslyšav, k svatému Petru přišed, poče jemu rozprávěti, kterak jest slíbil kniežeti vzkřiesiti jeho syna. K němužto svatý Petr vece: „Bratře Pavle, o velikús se věc pokusil, ale bohu jest snadná věc učiniti.“ A když vyvedú sv. Petra z žaláře a k hrobu jej přivedú, kázal svatý Petr hrob otevříti, a klek na svú kolenú, modlil se jest pánu bohu, aby ten mládenec z mrtvých vstal. A jakž tu modlitbu dokona, hned přede všemi ten mládenec z mrtvých vstal. Vida to Teofilus, hned v Jezukrista uvěřil. A vešken lid toho města křtil se, i s tím králem. A postavili prostřed rynku krásnú stolici. A tu sv. Petr s velikú ctí byl posazen. A tu kázal sedm let. Nebo na tom miestě ten král ustavil krásný kostel, proněžto ten svatý den slove nastolovánie svatého Petra. Druhé ustaven jest ten hod pro poctivost koruny kněžské, neb jakož praví mistři, že od toho času kněžie najprvé počali pleš nositi. O tom se takto píše, že když svatý Petr přišed do Antiochie, slovo božie kázal. To knieže Teofilus uslyšav, jal svatého Petra, na potupenie křesťanské kázal jemu hlavu proholiti. A někteří mistři praví, že jemu kázal tihlú vrch hlavy protříti, a tak jako blázna po městě voditi. A potom svatá cierkev jest to nalezla a ustavila, aby všichni kněží tak nosili, jakož jest bylo svatému Petru proholeno, na znamenie duostojenstvie povýšenie.
De sancto Mathiacizojazyčný text
Svatý Matěj apoštol volením zvolen jest na apoštolstvie. Nebo když se jest Jidáš oběsil, chtiece svatí apoštolé počet apoštolský naplniti, svatého Matěje volili. Ale aby všechno od počátka bylo věděno, píše se v jedněch knihách starých, že byl jeden člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Ruben. A ženě jeho jméno bylo Ciborea. Když jedné noci spala, měla sen převelmi divný a hrozný. Jehožto se velmi ulekše a ze sna se vztrhše, poče
