sem s nebe na zemi sstúpil, abych se tobě zjevil a ukázal.“ A tak slyšav to svatý Martin, duchem svatým jsa naučen, nic k jeho řeči neodpověděl. Opět diábel die k němu řka takto: „Martine, nic v tom nepochybuj, než věř mi úplně, žeť sem já Kristus, pán tvuoj.“ Odpovie čertovi řka takto: „Pán Kristus neřekl jest, že by v purpurovém drahém rúše, ne v stkvúcí zlaté koruně na tento svět chtěl přijíti.“ A dále die jemu svatý Martin: „Když Krista, pána svého, v tom rúše a v té postavě uzřím, s těmi ranami, v té koruně, jakož na kříži visel, tehdať řeči tvé uvěřím, což mi pravíš.“ A ihned diábel k jeho řeči zmizal jest a pominul, jako by zemí propadl. Obdařil ho také pán buoh takovú milostí, že smrt svú dávno před svým skončením zvěděl. A to jisté své skončení bratřím svým zvěstoval, nebo když jemu síla a moc přirozená počala odcházeti a že již se k jeho skončení blížilo, a tak svolav bratřie své a mladší své, i pověděl jim, že již má umříti. Tehda všichni plačíce a velmi žalostně, dějí k němu řkúce takto: „Proč nás, otče milý, chceš opustiti? A komu nás své zde poručíš? Sáhnúť na tvé stádo po tvé smrti vlci hltaví a draví.“ A tento, vida jejich pláč a kvílenie, nemoha se vzdržeti, i die k nim u velikém pláči řka takto: „Hospodine milý! Znamenáš li, že bych lidu tvému ještě na světě co hoden byl, nic mi práce těžká nenie, buď v tom, milý bože, vuole tvá svatá.“