kdežto žádných nedostatkuov a žádné truchlosti nenie. A jakož právě k zvláštniemu hodu a k veselí mocného krále žádný neznámý a žádný cizozemec připuštěn nebude, jenž by to úplně mohl shlédnúti a takové hody obezříti, takéž zvláštiech hoduov božích, ješto je pán buoh s svými svatými jedná, žádný shlédnúti, žádný také úplně vymluviti nemuož. Jakož o tom praví svatý Augustin řka takto: „Slavnost a odplata božích svatých, kteréjžto u pána boha věčně požívají, jest tak veliká, že ji žádný změřiti nemuož. Tak mnohá, že nemuož býti šacována. Jest tak drahá, že konce nikdiež nemá, věrú úplně nemuož býti osažená, láskú a nadějí nemuož býti spojená.“ Než tieže nás svatý Bernart i praví k nám takto: „Netoliko množstvie nebeského dvoru, ale i jejich všech pán a stvořitel nás očekává, abychom k těm hodóm přišli.“ A netoliko pro nás, jako sám pro se. Neb ačkoli svatí žádají, a vždy v plnú dokonalost bez nás nepřijdú, než všech očekávati budú, dokovadž jedno který jest na světě, k věčnému životu jest vyvolený. Jakož o tom píše svatý Jan v knihách Tajemstvie svého, capitulocizojazyčný text 5., a řka takto: „Škřek a volání svatých, jenž volají ku pánu bohu takovými slovy řkúce: Pomsti, hospodine, krve naší!“ Ne tím obyčejem volají, aby buoh toho pomstil nějakú horlivú a hněvivú pomstú, ale žádajíc svrchovaně a v dokonalost přijíti