protož svatý Jakub, chtě se vystříci, aby toho kalicha pekelného neokusil, protiv ohni lakomstvie měl jest zvláštní obranu, totiž štědrost k dávaní alnužny lidem chudým. Protiv smilství vedl jest čistotu. A protiv pýše pokoru. I prázden byl takového kalicha pekelného. A netoliko těmi ctnostmi, ale také i jinými zaslúžil jest na milém bohu mnoho duostojenstvie. Neb čtem o jeho svatém životě, že svatý Jakub byl jest syn Zebedeóv, sestřenec panny Marie a bratr vlastní svatého Jana evanjelisty. A nazván jest Veliký svatý Jakub ne tiem obyčejem, že by větčieho vzróstu anebo že by větčí postavy byl nežli druhý svatý Jakub, ale protoť slove Veliký: jedno pro zavolání, že jeho Kristus dřéve povolal k apoštolství nežli druhého svatého Jakuba; druhé také pro většie známost a obcování, že většie obcování měl s ním Kristus nežli z druhým tiem kusem, že jej k svému tajemství brával jakožto tehdy, když se před ním a před svatým Petrem a před svatým Janem na hoře Tábor přetvářel a řekl jest jim řka: „Viděnie tohoto abyšte žádnému nepravili, lečť syn člověka panny Marie z mrtvých vstane.“ Třetie také nazván jest Veliký svatý Jakub, protože první mezi apoštoly muky a smrt pro jméno božie trpěl jest. Jakož o tom Johannes