odplata, ale stálosti a dokonánie koruna má dána býti.
Třetie sem řekl o světlu dnes řéci nětco. I muožem z oné proročie řeči rozuměti, že jsú ono jiná světla a ono jiná. Neb když die „Poďte, choďme v světle Božiem“, tiem, že jest dořekl „v Božiem“, jako vystřiehá, abychom sě o jiné světlo neomýlili. Protož troji věc o světlu znamenajte: Najprv rozličná světla, druhé, co jest světlo Božie, třetie, jak to světlo lidská srdce osvěcuje.
O prvniem řku: troje jest světlo, o duchovniem, ne o tělesném mluvím světlu: jest světlo rozumu, přirozené vtipnosti neb dómyslu; druhé jest, ješto kto vezme od jiného naučenie, a sám by sě toho nedomyslil; a třetie jest, ješto nad přirozený obecný běh bývá samiem Bohem vlito pokorným srdcóm a pokojným, ješto sě třesú před řečí Božie. Na prvniem světlu nemuož býti k spasení dosti, druhé nepřinese chuti samo, ale třetie vše ozdobí, útěchu učiní a líbost svatú a k užitku přivede i oně světle. Buď najvětšie v člověku přirozený rozum, věčnéhoť spasenie nedovede sám o sobě. Jakož mnoho jest bylo mudrcuov na světě, ješto mnoho stihli svým rozumem vysokých věcí o nebeských hvězdách, a však cesty k spasení nepoznali. Né, dobrému a svatému člověku podlé jeho rozumu bude sě zdáti, ješto nenie příklad toho. Když David tázal proroka Nathana, mohl li by chrám Bohu udělati, Nathan nečakaje duchu proročieho, řekl z svého rozumu: Vše učiň, což máš v srdci; Buohť jest s tebú. A potom vlil Bóh světlo duchu proročieho tomu Nathanovi. Vrátil sě k Davidovi a pravě, že nemá on chrámu Bohu udělati. A však to světlo rozumu přirozeného velmě jest pomocno. Die svatý Augustin, že byl k dobrému obrátil vtipnost rozumu přirozeného, učinil dobrého mnoho. A také mnozí zle užili svých vtipných rozumuov, když sě odvrátili od dobrého. Protož řekl Kristus: Vizte, aby to světlo, ješto u vás jest, tma nebyla. Tmať jest múdrost zemská, zvieřecie a ďábelská. Zemská múdrost jest lakomstvo
