nebť jest znamenitý den, v puost vnikujíc, ale umyslil sem, abych o utrpení pověděl něco; druhé, proč sě jest postiti; třetie, jak sě jest postiti; čtvrté, jsú li od póstu kto vyňati, ale kteří póstové jsú najužitečnějšie.
O prvniem chtě pomluviti, chci proti těm řéci nětco, ješto ovšem lehce vážie utrpenie, vzemše to odtud, ješto to řiekají: Z postu jest najmenší odplata. Aneb z řeči vzali to svatého Pavla, ješto die on: Tělesné utrpenie k málu jest užitečno, anebo snad z oné proročie řeči, ješto Bóh die skrze něj: I zdali to puost, ješto sem jej volil, přes den nuziti duši, totiž živost, ješto jde od duše? Ale tiem nevažte lehko póstu a jiného utrpenie! Potomť k těmto řečem odpoviem, a nynie řku: By nic puost nebyl a utrpenie, nebyl by svatý Pavel trápil těla svého a službu duši své je podroboval, aby, když jiným káže, sám zavržen nebyl; nebyl by Mojžieš držal póstu dní čtyřidcát, a též i Heliáš; ani by Spasitel náš byl držal póstu toho dní čtyřidcet, aneb i jiného utrpenie nebyl by trpěl. Ale Kristus trpěl za nás, a aby nám trpěti saměm za se ostavil příklad. To jest pravda malý a krátký puost, a však puost a utrpenie byl Bóh ustavil v ráji Adamovi s Evú, aby všeho ovoce jiného požívali, jediného. A když jest nezdržal nás otec toho, přišlo jest na to, že viece máme utrpenie, delšie pósty a mnohem těžšie. Protož nebylo jest svatého ijednoho, by každý nebyl v utrpení, on toto trpě a onen toto. I pravímť svobodně: Ktožť die, by bylo lze do nebes bez utrpenie, bez práce, žertujeť. Dieť Písmo: Skrze mnohá protivenstvie musíme jíti do královstvoe nebeského; neb jsme prohřěšením vpadli ve mnohá hubenstva. A muožem to v onom znamenati podobenství, že má každý práci, utrpení poddán býti, ješto Bóh kázal Jeremiášovi proroku, aby vzděl na hrdlo dřevěný řetěz, a poslal jej ku pateru lidu, aby řekl k nim: Takť die Hospodin: Poddalť sem všecky tyto země pod krále Nabochodonozora babylonského
