člověk, ješto nebude súžen utrpením, sejde z lidu.
Jižť pak oněm dřevniem řečem odpovědě těch, ješto dějí: Z póstu najmenší jest odplata. Když jest najmenšie, tehdy jest. A že věčně bude trvati čest, ač i z malé odplaty, již ta věčná čest, že viec a viec bude, z té dlúhosti veliká a velmi veliká bude. Ale nezdajť sě malá věc trpěti pro Buoh protivné, libého utrpěti. Byť k tomu milost nepodnesla, kto by trpěl? A když z milosti pójde utrpenie, nebudeť malé. A milost jest nechtieti Boha rozhněvati, chtieti nalésti milost jeho. A buďž, že by byla z póstu malá odplata, ale zbaví veliké pokuty, ješto by v ni vpadl, ktož by z netbánie kostelnieho ustavenie nedržal póstu. A ješto na svatého Pavla řeč sě utykuji, ješto die, že ta utrpenie k málu jest užitečna, tomu jest to psal, ješto přieliš sobě činil utrpení, a již maje skroceno tělo. A tu pak chválí, že jest milostivá dobrota a šlechetnost ke mnohému jest užitečna. Neb bývá, někto jsa utrpením ukruten sobě a těžek, bude i jiným ukruten. I táhne od toho svatý Pavel. Neb takým lépe by bylo, by menší jměli utrpení, aby zda k jiným byli ne tak hněvivi a ukrutni. A tak i skrze onoho proroka, skrze Izaiáše, ješto die Buoh: Zdali jest to puost, ješto sem jej volil, súžiti duši přes den, též miení. Neb o tom prvé mluvi, že ve dnech svých postuov svú vuoli mají, postie sě k sváróm a k hádaní, núzie jiné a řkú: Postili sme sě, a Buoh nás nechce uslyšeti. K tomuť pak die Bóh: I zdali jest to ten puost, ješto sem jej volil, soužiti duši přes den? A pak tu vyčítá ten prorok šlechetné činy, s nimiž by puost byl vzácen, jakož tam řekl svatý Pavel, že milostivá dobrota a šlechetnost ke všemu jest užitečna. A tak nevažte utrpenie a postu lehce, ale ať by s tiem dobrota byla! To jest ovšem pravda: milost svatá a šlechetnost mysli samo o sobě vážnějšie jest než post, ale potřebí jest obého spolu.
Druhé sem řekl, abych i toho dotekl, proč sě máme postiti. To Kristus v dnešniem čtení ukazuje,
