že jsme popel a v popel sě máme navrátiti, hrdosti k mysli nepřipúštěti. A také máme toho svědectvo z Písma, že pokora ta, ješto sě kto jmá za popel, jakož i jest, s postem zbavuje hněvu Božieho. Aj, král z Ninive, když volal prorok, že sě má město převrátiti, vzal pokoru s postem; složiv rúcho královské a vzal na se rúcho pokánné, popela na svú nasuv hlavu a Boží hněv tiem odvedl, ješto by nebyl [mohl]text doplněný editorem královú mocí odvésti jeho. Též králová Hester chtiec Boží pomoc obdržeti lidu svému, složila králové rúcho, oblekla sě v rúcho smutku, popela na svú hlavu nasypala, postila sě, po těch miestech chodiec, kdež byla vesela bývati obykla, naplnila [jich]text doplněný editorem svých vlasóv, škubíc je s sebe. Modlila sě Bohu i uslyšána. Bóh skrze ni utěšil svuoj lid. Ten také popel dává sílu proti hřiechóm. A tak die David: Popel sem jedl jako chléb. Ktož chléb jie, posilu béře; a ktož má v paměti, že jest popel a v popel sě navrátí, béře také posilu protiv hrdosti a bujnosti. I máme podlé kostelnieho ustavenie, v srdce pokoru vezmúc, přistúpiti i na své hlavy popel vzieti. Z toho pak dvého třetie bude, že vědúc, že nás hřieši naši dělé s Bohem, a znajíc sě, že jsme popel, a nestatečni budem každého svatého pomoci žádati, aby za nás prosil Boha, ješto jsú darem Božie milosti statečně sě doslúžili Božie milosti. A toť tré má první záloh býti našeho postu: poznánie, že nás hřieši dělé s Bohem, a poznánie i pamět, že jsme popel a v popel sě navrátíme podlé těla, a žádanie svatých pomoci před Bohem. S tiem pak máme puost přijieti, o němž die prorok: Zvučte v trúbu na hoře Sion, ať puost svatý učiněn bude, jakož sem řekl na počátce.
Trúbať zvučí na hoře Sion, kdyžť káží kazatelé v kosteléch, puost provolávajíc a učiec, jak držán má býti. A já ač hoden nejsem miesta toho, však z milosti přezřěno jest mi, že sem rád od mladosti učené slýchal i statečné kazatele, abych v starosti s tiem jměl kratochvíl, ješto píši. I mienímť dnes nemlčeti,
