besedách, když sě zbéřem, nemáme klevet a zpravování puosobiti a marných řečí, ale statečné řeči mluviti máme, k dobrému sě rozchutnajíc v Boží milosti, čtúc sobě neb praviec, o němž by pak odejdúc odtud nebylo myslí přemietati co jest slyšalo ucho aneb písmo ukázalo. A tak, ktož čte neb slyší dobré, semena přijímá myšlenie dobrého, v němž zavonie pravda. A ta vuoně učiní a zbudí žádost silnější ku pravdě. Protož die svatý Jeronym: Častoť tě napomínám, ješto bych chtěl, by nejen jednú bylo; máš ústavně čísti Písmo svaté.
Čtvrté, když tělesně lidé světí svátky, zovú sě známí a milí sobě. Pozove jeden druhého, aby potom i on jej odezval, a tu hojné a dobré krmě připravují. Takéž, ktož mají mimo jiné odpočinutie od světských prací, zovte často toho přietele nad přátely, ješto jest i umřieti chtěl pro jich […]text doplněný editorem, od něhož mají vše své dobré a od něhož čakají dobrého nad to. A na které by zval jej krmě, povědělť jest řka: Muoj pokrm jest činiti vóli Otce mého. Činiž vuoli Boží, drž jeho svatá přikázanie, buď živ svatě! Neb die svatý Pavel: Toť jest vuole Boží, svatost vaše. K těm krmiem zov svú modlitbú toho přietele, ještoť muož sám sobě ty krmě v tvém srdci připraviti, ješto jest ten přietel, že, když všichni odejdú jiní přietelé v den pohřebu tvého, on jediný, zachováš li jej, budeť moci vieru ukázati a navěky tě utěšiti. A také i zde učiníť útěchu svým svatým příštím Pán Hospodin v zbožné duši, když přinese a dá jako na sniedaní zakusiti svých drahých a vonných krmí. A těm to rád činí, ješto nemají neprázdné smýšlením světským a hořie v Boží milosti. Takovéhoť člověka mysli přída, svú milostí Hospodin povzdvihne jie někdy, až nad rozum jejie jasnost rozumu té své duchovní světlosti, a tu spatří
