tvé hotova jest tobě. Nebo kolikrát pamět jeho máš, jenž za tě umřel, a kolikrát té svatosti slúžíš a ji žádáš věrně, tolikrát bez pochybenie tělo jeho jieš a krev jeho pieš. A tak křesťané věrní těmto písniem Viklefovi zavřete usta.
Ale, věrní křesťané, vězte, že ktožť pod obojí osobú dává i ktožť přijímá, činí proti Boží vuoli. Duovod toho, by to vuole Boží byla tak činiti a obci dávati Kristus na poslední večeři, jakož posvátně tělo své a krev svú rozdával, byl by to ukázal a k tomu zavolal matky své Mařie, slavné panny, kteráž byla duostojnějšie všech apoštoluov, neb již byla třikrát svata. Jakož o tom svatý Tomáš mluví: Byl by také zavolal i dvú a sedmdesáte učedlníkuov svých a hospodáře svého s čeledí, u něhožto večeři svú poslední měl. A velmi jej miloval a i Jozefa z Arimatie a Nikodema a Martu, svú milú hospodyni, sestru jejie Majdalenu a jiné své, ješto za ním vždy chodili, ale toho neučinil. Protož jeho to vuole nebyla, aby obec pod obojí osobú přijímala. Z toho vyniknúti Viklefi chtie i k tomu dějí. Však v svatého Matúše čtenie v šestimezcietmé kapitole Kristus die: Píte z toho všickni. A v svatého Lukáše ve dvamezdcietmé kapitole také Kristus die: Rozdělte mezi vás. Odpovězte jim, k tomu pravda jest, že to řekl Kristus. Ale ke všem tu sebraným a pro Jidáše zrádce svého, aby nedělil jeho od té svatosti a nepronesl jeho a hněvu Petrova a jiných apoštoluov, aby nezbudil proti němu a aby ukázal, že netoliko sě dává ku pokrmu dobrým, ale také i zlým. A neřekl toho ke všem po světě rozloženým v tu chvíli i minulý i budúcím, nebo mnozí jsú spaseni dřieve než sě Kristus narodil a mnozí tehdy, když sě jest Kristus narodil, jakožto světí mládencové, svatý Jan Křtitel a mnozí. Tehda když Kristus na nebe vstúpil, spaseni jsú a ještě budú bohdá nejedúc ani pijíce posvátně pod obojí puosobu těla a krve Kristovy. A to dovodí svatý Marek ve čtrnádcté kapitole
