jakož tělesně lidé světie svátky: Prvnie jest, že v svátek přestanú lidé od diela robotného; druhé v čisté sě oblekú rúcho; třetie scházejí sě na besedu; čtvrté zovú sě kvasit a hojnějie pokrmu lahodného požívají.
Najprv sem řekl: V svátek světiec přestanú od diela robotného. Na to zřiec, ktož chce svato své odpočinutie učiniti, má najprvé přestati od hřiecha. A co jest porobenějšieho, než hřiechu slúžiti? Hřiech tak člověka porobuje, že člověk sám svuoj nebude, ale činiti bude, což hřiechu libo. Zdali nebývá, že, když co nehodného učiní někto, že sě zle zvede jemu, a někto bude řéci jemu: „I proč s to učinil?“, odpoví: „Tak libo bylo hřiechu mému“? Aj, žeť hřiech sobě vrobuje lidi! A tak jest pravda: Ktož činí hřiech, sluha jest hřiechu. I jest najprvé toho porobenie prázdnu býti, ktož chce právě světiti svátek a svato své odpočinutie učiniti. Ještěť řku: Kohoť hřiech drží svým řetězem uvázána, v těžkémť jej drží porobení a v smrt táhna. A jakož svatý Augustin pokládá, tak sě ten počíná řetěz: Najprvé sě počne zlá vuole; a když té člověk neprotiví sě, pak ke zlé té vuoli přistúpí líbost; a ktož slúží líbosti, přijde k tomu obyčej; a když člověk poddá sě tomu, tak uvieže obyčej, že bude mnieti člověk, by musil to, jemuž jest přivykl. Protož, nechce li kto uvázán býti, najsnáze aby sě počátku obránil, ač vuole pochce nehodnému, by ihned, neoblíbě toho, proměnil sě, zlého neobliboval pro líbost pravdy. Pakliť již přistúpí líbost zlého neb nehodného, ještě člověk nesluž líbosti nepořádné, odtrhuj sě od toho, ještoť rozum, že zlé jest, ukazuje, ať tě obyčej zlého neuvieže. A pakli by již i zlý obyčej uvázal, ještě jej ztrhaj a dobrým přemoz obyčejem! Toť jest prvnie, ješto přísluší, aby právě byl svat učiněn svátek, diela nečiniti robotného, totiž hřiechu. A ktož muož jmieti pokojné bydlo, bez práce potřebu maje Božím zpósobem, a viece sě má střieci poroby hřiecha; neb prázdného zvláště hřiech láká. A tak
