Mnoho vidíme své nemoci a co jest jie, ješto jie nemóžem znáti! Ale Syn Boží přišel na svět, v člověčenství sě narodiv, aby byl s námi jako lékař, aby, ze všech neduhóv nás vyhoje, k zdraví přivedl duše i těla. A tak i z tělesných nemocí mnohé uzdravoval, své moci divem ukazuje, že svú múdrostí spravedlivě z neduhu duchovnieho vyhojí všecky, ktož přijmú jej a lékařstvie jeho a přikázanie jeho budú držeti a rady jeho.
Třetie jest s námi Hospodin, narodiv sě člověkem, aby byl náš pomocník ve mnohém našem nebezpečenství jako bratr věrný a statečný. A chcem li právě znamenati, velmě v nebezpečném času uzříme sě již; ať tak řku: Vóbec všichni hledají svého, ne toho, co jest Jezukristovo. Každý kromě těch mála, ješto je Bóh zná, že jsú jeho, své pohody pílen, aby čest jměl, sbožie dosáhl a bydlo dobré v rozkoši těla. A tak již jest ten čas nebezpečný, že každý jen sám sě miluje, a mnoho zlého pochodí z toho. By sě právě miloval každý, dobré by bylo; ale tak neřádně jde ta milost, že mniec, by se milovali, nemilují sebe. Neb ktož nepravost miluje, ten své duše nenávidí. I jest to tak, že jsme v nebezpečných časiech na tomto světě. A jakž koli mnoho jest těch, čtyř dotknu, o nichž die svatý Pavel, že byl v nebezpečenství na vodách, v lotřiech, z rodu svého, v křivé bratří. Aj, jakť nás ta nebezpečenstvie dotýkají! Prvnie nebezpečenstvie die svatý Pavel „na vodách“. Skrze to móžem běh tohoto světa rozuměti aneb každý věku svého. O němž die svatý Řehoř: Vizte, jakť vše, v němž útěchu máte, kvapně, v brzkosti pryč s vámi běží k oné budúcí věčnosti chtiec i nechtiec, jako bystrá řeka vždy jde doluov. I die svatý Augustin také k tomu: Ó, bystrá povodni, i dokud budeš syny Eviny valiti v hořké moře? Z té povodně volá žaltářník řka: Spas mě, Hospodine, vešli jsú vody až k mé duši! A tak Kristus pomocník byl na tělesných vodách svým apoštolóm, dávaje
