Protož neobtěžujme sě ijedněmi věcmi, jen na pílně potřebném majíc dosti, chcem li býti pútníci múdří. Dieť svatý Bernart: Ktož chce Krista následovati, ješto jest sě veselil jako obr, aby sběhl cestú, potřebie jest jemu, aby odvrhl břémě všeliké od sebe přielišnosti, aby s tiem mohl běžeti, ješto jest běžal, a netolik zevnitřnie jměnie, ale i vnitřnie žádosti a ty ovšem; neb vieceť škodí žádost světská, než zboží světské. Nebť nejsú zlé věci světské, o nichž die Písmo: Co jest Bóh stvořil, vše jest bylo velmi dobré. Ale vinna jest k zlému dobré obrátiti a bezpřiemú k světu žádost jmieti. A tak majíc pokrm a oděv, na tom mějme dosti! Třetie, sluší k stavu pútničiemu, aby sě nemeškali, takým sě dávajíc věcem, ješto jsú prázdných lidí utěšenie. Též i my marnostem světským nemáme sě dívati, meškajíc cestu k Jeruzalému nebeskému. Toť k nám nepříslušie, jsme li praví poutníci jako všichni otci naši, ješto jsú sě líbili Bohu, bychom sě v marnosti tohoto světa těšiti chtěli a radovati, abychom v dobrém svědomí řéci mohli, jakož ona panna bohobojná v Dobešových kněhách die o sobě: Nikdy sem sě k těm, ješto hrají, nepřimiesila, ani sem s těmi chtěla účastna býti, ješto jsú chodili v marnosti. A svatý Pavel volá na nás, vystřiehaje nás, abychom nebyli z těch, o nichž die žaltář: Zhynuli jsú jich dni v marnosti. I die nám: Toť pravi a svědčímť to v Hospodinu, aby již nechodili, jakožť jde jiný lid, v marnosti smysla svého jmajíc rozum zatemnilý, od cesty Božie jsúc odlúčeni. Čtvrté, poutníci hodnější cestu oberú sobě, snad upřiemější, ač i příkřejší, aby mohli dojíti spieše. Takéž i duchovní pútníci mnoho cest podlé stavuov rozličnosti mají k královstvu nebeskému, ale jedny jsú upřiemější než druhé, jedny jsú s oklikem větším. Aj, almužnu dávati cesta jest k nebi, ale s oklikem, když jest prvé sbožie dobývati, z něhož by pak almužny činil. A jest pak upřiemějšie