snad ustavše, a s rozumem podobně odpočíváme, i tiem odplatu hromazdíme. I nemoc trpiece, i zdravie hledajíc neb chovajíc v pořádném běhu, jsúc v Boží milosti vždycky […]text doplněný editorem[242]chybí snad slovo „jdem(e)“ k svrchniemu Jeruzalému, ve všem hromazdiec odplatu. A protož nám die svatý Pavel: Ktož jie, Bohu jez, a ktož nejie, Bohu nejez. A die opět: Leč piete, leč jiete, neb což koli jiného činíte, všecko čiňte ve jmeno Božie.
Třetie ukázal sě Kristus v své postavě učedlníkóm již k skonánie dne. Neb die Čtenie: Když pozdě bylo, všel Ježíš dveřmi zavřenými a stál mezi učedlníky a řekl jim: Pokoj vám. Totiž nepřišelť sem s nepokojem, ale abych vás sjednal v jedné pravé vieře a potvrdil, vzdvihl naději vaši a v milost vzbudil. To, ješto sem řekl: K skonání dne, nemiením konce, ale aby v nich duchovnieho dne utěšenie dokonáno bylo, totiž doplněno neb svrchováno. Přišel tak a ukázal sě jim v své postavě, že jsú, jej poznavše, ihned radost jměli, u vieře sě ustanovivše, v naději utvrdivše a v milosti zapálivše. Neb bez toho trého nemuož býti pravá radost. A v tom jsú ihned potvrzeni, jakž sě jest jim ukázal Kristus v své postavě a tak dokonal, doplnil v nich utěšenie a radost dne toho duchovnieho, jakž koli plnost zdejšieho utěšenie jest jedva malý počátek utěšenie věčného onoho. V tom podobenství, když již Kristus na počátce dne duchovnieho zahradníkem sě ukáže v něčím srdci, že bude svú milostí kliditi jako zahradu srdce jeho, ukáže sě pak i poutníkem, že přivede jej k tomu a naučí, co na statečné pútníky sluší; a když věrně a snažně bude v tom člověk pracovati, dokoná v něm svú milost, dá jemu té pochotnosti pochutnati někdy v nějakém drobti, k níž putuje. Ukáže sě, jako vyjda proti jemu, v té postavě ne tělesnému oku, ale srdečnému, že bude moci zvláštní jeho poznati milost a ochotnost, a radostno bude srdce jeho, v rozumu jsa projasněno z Božské jasnosti a Božskú milostí roznieceno
