náboženstvie v utěšení Ducha svatého, že ne tak bude zarmúcen, vzpomínaje dřevnie své hřiechy, jakož utěšenú chut bude jmieti, v paměti maje milost Božie velebnosti a rozněcuje se k věčným věcem v žádosti bydla nebeského, tenť jest vstal s Kristem, te slaví hod přieští, tenť pospiechá do Galilé. Ale že ihned z nízka nesnadno jest vzhuoru tu, kde jest najvýš, protož potahuje svých Kristus výše a výšež a onomu sě jinak ukáže a onomu jinak, nynie takto a takto potom, jakož jest to učinil i tehdy, když jest vstal z mrtvých. Neb z jitra na počátku dne v zahradníkové postavě ukázal sě; potom ve dne před večerem ukázal sě jako pútník; a pak k skonání dne ukázal sě v své postavě, tak že poznali jej mlazšie jeho. A o tom jest řečeno, že radostni byli mlazšie, uzřevše Pána. I chtěl bych tuto řěči podržeti, jak by sě k kterému ukázaní Kristovu slušalo jmieti; neb jakož tehdy tělesně, tak sě vždy duchovně ještě svým vzvoleným ukazuje. Ktož počínají život svatý, těm sě ukáže zahradníkem; ktož jdú prospievajíc, těm poutníkem; a ktož táhnú k dokonanému svrchování, těm v své jest té postavě, v níž jeho mohú poznati a radost jmieti. Ať o prvniem řku nětco najprv.
Najprv na počátku dne ukázal sě Kristus svaté Maří Majdaleně v zahradníkové postavě, to dávaje rozuměti, že, kto chce počieti dobrý život, má své svědomí kliditi jako zahradu a žádati, aby Kristus tu ráčil býti zahradníkem, bez něhož nic nemuožem učiniti; a že také nepřišlo by nám to ku odplatě, ač by co v nás učinil bez nás, máme svého srdce zahradu s pomocí jeho také i kliditi. I máme tomu rozuměti, že což jest potřebie k tělesné zahradě, aby tělesně bylo učiněno, téhož jest třeba, duchovně tomu rozumějíc, v duchovní zahradě učiniti. I činí pateru věc znamenitú v svých zahradách zahradníci. Najprvé krčovie a škodné kořenie vykopají, vytrhají a zrovnají, jsú li pahrobci nebo jámy tu, kdež chtie zahradu udělati. Druhé to, což vykopají, ohněm spálí,
