sobě, a kdež upřiemého nenie duchovenství v pokoře a v svaté milosti v Boze, v přiemé svornosti mezi sebú. Tyť jsú přiekazy i v těch, ješto chtie duchovní slúti, žeť blúdí v svých staviech a nepoznají pochotnosti a útěchy, ješto jest v pravém duchovenství, tak jdúc oklikem, a ač uslyší co od koho o tom, klam sě jim zdá. Ale ktož by svět mina, přěšel i v stav znamenitě duchovnější, chtěl li by rád skuoro i k třetiemu přijieti přieští, aby duchovní okusil pochotnosti v slíbené zemi, jměl by pustě ode všech světských věcí upřiemě jíti, ne oklikem v duchovenství. A toť jest upřiemá cesta: najprvé věrně želeti svých hřiechóv a pykati. Tú cestú k tomu přijde, že u vděčnosti bude vším svým srdcem chváliti Boha, vida takú milost jeho, a že, ješto jest dřieve nemohl sě sdržeti od znamenitě zlého některého za krátký čas, to již darem Božie milosti dlúhý čas muož bez toho býti. Z té vděčnosti chvále Boha, přijde k utěšení duchovniemu. A z toho přijde v náboženství v jakés vnitřní s Bohem náboženství, a z toho v jakés divné upokojenie, že i protivné věci nebudú moci tak duchovné mysli z toho pokoje rozbrojiti. Ó, šťastný, kto jest k tomu až přišel! Muožť vesele i má v pravdě toho přieštie hod slaviti Hospodinu věda, že ne sám jmá svú mocí toho, ale darem Božie milosti.
Třetie hod přieští slavil jest lid israhelský znamenitě, Jordan přěšed v opolí u Jericho, na mezech slíbené země, kdež jsú počeli té země ovoce požívati. Skrze to proč bych nerozuměl třetieho opět právě duchovních svrchovánie, jímž Pán Hospodin dává někdy zkusiti, z rozumu je vytrhna, ani ještě nejsú v držení královstva nebeského, té nebeské pochotnosti, jímž posílí jich, aby bez rozpači po tom stáli, aby dosiehli plnosti královstva toho, jímž také učiní laciny a proti té až nechutnu všicku útěchu tohoto světa? Toť jest, ješto Kristus řekl, že, ktož proň ostane které libé světské věci, stokrát viece vezme ještě v tomto času, jakož pokládá svatý Marek v desáté
