to rád člověk spěšně mine. Slyš i svatého Augustina, jakť jest v slavném vítězství přěšel všecko, když, ať krátce řku, všeho stvořenie tázal o Bohu, ve všem chtě poznati Buoha, a vše jemu odpovědělo: Nejsmeť Bóh tvój; nad nás hledaj, onť nás jest učinil! Jeho tázanie bylo jest pilné všeho znamenánie, a odpověd stvořenie postava jeho. A pak die: I přešel sem to vše, ješto jest nebylo Bóh mój. Toť jest múdrost, ktož hledají Boha, aby to přešli brzo a minuli, v němž nemohú nalézti jeho a držěti. Kto by to učinil, nalezl by skuoro. Vyjděmž i my z světské žádosti a učiňme slavný hod přieští Pánu Bohu svému; neb jeho jest to moc, jeho milost, jeho dar, jsme li z Ejipta, z temnosti tohoto světa, vyvedeni!
Druhý hod příštie slavil jest lid židovský na púšti pod horú Sinaj. To nám ukazuje, že hodné jest jako na púšť přejíti v duchovný život mnohém, pustiec od rozbrojných a neužitečných prací tohoto světa. Neb tolik jest přěvad v světských věcech, že býti jest statečnému, ktož vyjde odtud bez úraza smrtedlného. Ktož sě smóly dotýká, zprzníť sě od ní. Písmoť to svědčí, a že jest tak, vidíme. I dieť k tomu svatý Bernhart: Velmi jest nesnadné a najviece již dní těchto, v nichž sě jest zlost rozmohla přieliš, vystřieci sě nám ohyzdných hřiechóv. Protož jakož jest prvnieho hnutie potřeba od světa, tak jest potřebie druhého, aby již jako na púšti šel člověk upřiemým duchovenstvím, k stavu sě obrátě duchovnímu. Neb jakož lid židovský šel oklikem vuokol na púšti a dlúho nedošel slíbené země, že jest rozličně Boha hněval, a mnozí zhynuli rozličně a nedošli, kamž mienili: takéž mnozí, vejdúc v duchovný stav, oklikem puojdú neupřiemým duchovenstvím, jen z postavy rúcha duchovnieho, z škapléře neb z kukly neb z kordy nadějíc sě své svatosti, ano vše svět, kdež hrdost, lakomstvo, tělesná žádost v milostech, v závisti, v chytrostech úkladných, v svářiech, v rotách proti
