tebe až do smrti, a nevypúštějž z své paměti ran jeho a nezapomínaj navěky, jak jsi od něho veliké dosti učinění za nás přijal za hřiechy naše! Aby, Hospodine, naše hřiechy na vahách položil, jimiž jsme tvého hněvu zaslúžili, a to utrpenie, ješto jest trpěl za nás tvuoj milý Syn, to utrpenie vážnějšie bude a duostojnějšie, aby sě pro ně nad námi smiloval! Děkujž tobě, Otče Bože, každý křesťan z tvého velikého milosrdie, že jsi synu svému neodpustil, ale že s jsi jej na smrt dal, abychom tak velikého a tak věrného řečníka před tebú jměli na nebesiech!
A čím sě tobě mohu oplatiti, Jezu Kriste, čímť poděkuji já, prach a popel a hubené stvořenie? Neb co jsi jměl za mé spasenie učiniti, jehožto jsi neučinil? Od noh do hlavy u vodě velikéj muky pohrúzil jsi sě, aby mne všeho odtud vyvlekl; i vešly jsú vody až do tvé duše! Neb svú duši dal si na smrt, aby mú zatracenú mně navrátil. A tak jsi mne dvojím dluhem k sobě obvázal, neb i za to, co jsi dal, i za to, co jsi ztratil, svým jsi mě dlužníkem učinil. A má duše dvakrát mi jest dána tebú, jednú, když jsi ji stvořil, druhé, když jsi ji vykúpil. A nic toho nemám, ješto bych měl tobě tak s právem vrátiti, jako svú duši. Ale za tvú drahú duši, tak pro mě zamúcenú, kterúť by odplatu mohl člověk dáti, té nalézti nemohu. Neb bych nebe i zemi i všicku jich krásu za tvú duši mohl dáti, aniž tak mohl bych dosieci miery odplaty pravé. Ale abych tak, jakž mi jest lze, tobě sě oplatil, tvuoj dar jest to, Hospodine. Milovati mám tě s právem ze všeho srdce, ze všie duše, vší svú silú, svú vší myslí. A s právem mám tebe všemi činy následovati, neb s ráčil za mě umřieti. A tak já to mohu učiniti jen skrze tvú pomoc! Připoj sě k tobě má duše, neb všecka moc její jest od tebe!
A již, Hospodine, muoj vykupiteli, tobě sě klaniem jako pravému Bohu, v tě věřím, v tě úfám a jakž moha k tobě vždychám. Pomoz mé křehkosti! Tvého umučenie slovutnému znamení, na němž jsi učinil mé spasenie, vešken sě nakloňuji
