Pak proměně hlas v jinú notu, vzpomíná radostně proročství Davidovo řka, jako jest byl kdys dávno řekl David v svém žalmu: Obveselen jsem tiem, že mi jest pověděno: V duom Boží pójdeme. A pod túž notú vzdal chválu Trojici svatéj řka: Chvála Otci i Synu i svatému Duchu, jako jest byla v počátku i nynie i veždy i navěky věkóm, amen. Ale že jest nelze zde pro naše hřiechy trvati bez truchlosti utěšení, a také vida kostel svých křehkost, že jest těžko utrpenie, vzdává obecnú modlitbu k Bohu řka: Všemohúcí Hospodine, obdaruj nás tiem, abychom, ješto trpíme, svými činy provinivše, oddechli tvým utěšením z daru tvé svaté milosti!
Pak v epištole tu řeč svatého Pavla čtú, ješto jest on o tom mluvil, že jest Abraham jměl dvě ženě, jednu u pravém manželstvie, druhú kromě manželstva pravého, a s každú jměl syna. A pak skonávaje řeč, ponúká, abychom nebyli synové z lože nepravého, ale z pravého, na něhož dědictvo sluší, ješto má osiesti Jeruzalém. Neb řeklo jest Písmo: Vyvrz tu ženu z nepravého lože i s jejiem synem; nebudeť jmieti syn lože nepravého dědičstva s synem lože pravého. Ó, jak mi sě to zdá přepotřěbná věc rozčichati myslí, co sě to k nám chýlí, co to nám potřebného znamenává, že jest Abraham jměl pravého lože ženu a nejměl s ní uprvé dětí; pak šel k loži nepravému k děvce, aby plod jměl; i jměl z nie syna. A potom, jeliž měl syna z pravého lože, a když oba spolu ta syny rostla, ten z nepravého lože činil přiekořiny tomuto, ješto jest byl z lože pravého, až pak řekl Bóh Abrahamovi: Vyvrz děvku, totož svú ženimu; nijakžť nebude dědicem syn děvky s synem lože pravého! Pěknáť jest pověst a spravedlivá, a potřebnéť mi sě zdá s pamětí znamenati, coť miení. Ten Abraham znamenává každého člověka, ješto by chtěl jmieti dobré skutky v Boží službě. Ale ten člověk má jmieti milost k Bohu, z niež by činil skutky dobré, jako by syny zrodil k věčnému dědictví nebeskému. Ale jakož jest jedna milost k Bohu svobodná, ctná, ješto Boha jen proň pro samého
