Boží ve cti, v sboží i v rozkoši tohoto světa malá věc jest proti onomu dědictvu tak hojnému. Neb by již jediná dva jměla vešken svět podlé toho běhu, jakož vidíme v lidech, ještě by jima byl svět úzek, ještě by chtěl jeden býti nad druhým. A protož lidé ti, ješto po světu stojí pílně, netbajíc dědictva nebeského, činí rozličné příkořiny synóm dědictva věčného a chtie to obsáhnúti svým lakomstvem, ješto jest ony Bóh obmyslil k jich potřebě. Ale neslušie sě proto rozpačiti synóm dědictva; neb najposlé zbudú té lopoti, což od nich trpí, když všeliký syn lože nepravého bude vyvržen z dědictva. A také pilné podlé onoho úmysla prvnieho, ač kto nemá synóv z lože pravého, totiž skutkóv dobrých u Boží službě z té pravé milosti, ješto jen pro samého Boha jměl by Boha milovati, aby aspoň a z toho jměl dobré skutky u Boží službě, aby dary za to jměl od Boha na tomto světě; ještěť jest lépe chnějie, nežli by všie věcí ničehož nečinil dobrého. A všakť ti skutci, ač i dobří, ne z pravé milosti Boha nebudú v dědictvu Božiem i s tú milostí dielu jmieti; neb dary jen miluje tohoto světa, když pro dary jen zdejšie miluje kto Boha. Neb jen to každý miluje, pro něž vše jiné, což miluje, miluje.
Pak dnes čtú to čtenie utěšené svatého Jana, ješto jest Syn Boží přišel přes moře galilejské i všel na horu. A šlo za ním lidu veliké množství. A on všecky nakrmil z pěti ječných chlebóv a ze dvú ryb, a pak drobtuov ostalo dvanádct košuov. Když jest svatá cierkev dnešní den ustavila k utěšení a k odechnutí všem, ktož pracují pro věčný pokoj v dobréj naději, zvláště troji věc velmě utěšenú muožem znamenati v tomto čtení, abychom jeho štědré a milostivé k nám činy znamenajíc, a co nám miení skrz to jako skrytě, v dobré naději v něm viecež viecež u veselém duchu sě rozchutnávali. Neb i to najprv jest veliká odtucha nám, že jest Syn Boží přešed přes moře i všel na horu. Co jest tiem znamenal, to jest již sám v sobě i skutkem dokonal. Neb moře jest hořko a nepokojno vlnami svými, i znamenává tento
